Někdy se musím přemáhat, abych měl Churchilla rád
První s ideou Evropy
1
Pojmenovali po něm doutníky. Podílel se na pádu hitlerovského Německa. Proslavil pojem „železná opona“ a chtěl „Spojené státy evropské“. Sir Winston Leonard Spencer Churchill zemřel přesně před padesáti lety, v lednu 1965.
Někdy se musím přemáhat, abych měl Churchilla rád. Pojmenovali totiž po něm nejen doutníky, ale také jednu – tu nejodlehlejší – z budov Evropského parlamentu ve Štrasburku, je to daleko a dojít tam z hlavních budov trvá dlouho. Ale alespoň mi to vždy připomene, že Churchill nejen se výrazně podílel na porážce nacistického Německa, ale výrazně se zasadil o sjednocení Evropy.
Připomínat Churchillovu neobyčejnou kariéru budou v těchto dnech mnozí. Bude se citovat jeho válečný výrok o krvi, dřině, slzách a potu v naději, že nás už nic podobného nečeká, vždyť nejbližší válka probíhá „až“ 2100 km na východ od nás. Mnozí také připomenou jeho Fultonský projev o železné oponě (1946) a někteří si možná uvědomí, že by jej Churchill dnes mohl pronést znovu, tentokrát ne proti sovětskému komunismu, ale proti ruskému imperialismu.
Stranou pozornosti by tak mohl zůstat Churchill jako nejen bojovník proti různých totalitám, ale také jako sjednotitel Evropy. Je tu totiž další Churchillův projev z téhož roku, curyšský, v němž obhajoval myšlenku „Spojených států evropských“, a naléhal na Evropany, aby se přestali zabývat hrůzami minulosti, pohlédli do budoucnosti, nevláčeli s sebou dál břemeno nenávisti a touhy po pomstě za křivdy minulosti: „Jedině tak se budou moci stovky milionů tvrdě pracujících začít znovu radovat z obyčejných věcí a věřit, že stojí za to žít“.
Churchill proto stál u vytvoření Rady Evropy (1949) a podporoval vznik Evropského společenství uhlí a oceli (1951), i když se Spojené království zpočátku tohoto projektu neúčastnilo. Jako první přišel rovněž s myšlenkou evropské armády, která by Evropu chránila a zajistila evropské diplomacii sílu – nezavání i toto aktuálností? V roce 1959 byl dále založen Evropský soud pro lidská práva – deset let poté, co o něm mluvil Churchill.
Až budu zas nucen k přesunu do budovy Winstona Churchilla, už nebudu tolik naštvaný, budu spíše přemýšlet o tom, jak je možné, že Churchillovy myšlenky nejsou mrtvé ani za padesát let.
