Rusofobie je u nás legitimní. Souvisí s tanky, říká Topol

Rusofobie jako sebeobrana českého organismu? Panuje v Česku rusofobie? Umocnilo ji agresivní chování Ruska během posledního roku? Nezatmívá nám náš postoj možnost poznat, čeho se na Rusku vlastně máme bát? A jsou Rusové opravdu předurčeni k vládě pevné ruky?

Česko je země, kde působí velice silná pátá kolona Ruska a mezi jejímž obyvatelstvem je značně rozšířená nekritická rusofilie. Masové vítání amerického konvoje a většinová podpora jeho přítomnosti jsou dokladem české nemyslící rusofobie, primitivního vnímání Ruska jako čistého zla. Podobně vyhrocené soudy bylo možné číst ve dnech českého „boje o konvoj“. Je vztah Čechů k Rusku v něčem specifický? Čím je formovaný? Mluvili jsme o tom s lidmi, kteří se zabývají jak reálným Ruskem, tak i tím imaginárním, kam umisťují děje některých svých próz či filmů.

Pozvání k tomuto tématu do diskusního Salonu Echa přijali Marta Nováková, rusistka a filmová režisérka, dále spisovatel a programový ředitel Knihovny Václava Havla Jáchym Topol a na Rusko se specializující redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup.

Do vaší práce a možná i životů se promítla silná fascinace Ruskem. Co ji probudilo?

Topol: Snad to nebude znít moc radikálně, když řeknu, že čím je Rusko blíž, tím víc se určitá rusofobie stává projevem pudu sebezáchovy. Já ji v sobě jako Čech s určitou historickou zkušeností mám. Tři roky pracuju v Knihovně Václava Havla, pořádají se tam besedy se studenty o Chartě 77, o undergroundu, o různých podobách vzdoru vůči sovětskému impériu. Dřív mi to připadalo, jako kdybych se s nimi bavil o časech Julia Caesara. Přibližně od doby počátku ruské agrese proti Ukrajině ale cítím změnu – v jejich přístupu a také na sobě, mám pocit, jako kdybych prožíval nějaké déja vu ze sovětských časů. Myslím, že rusofobie je v našich končinách legitimní postoj.

Nováková: Musíme přece rozlišovat mezi ruským politickým zřízením, které je v tuhle dobu odpudivé, a tím velikým bohatstvím ruské kultury, literatury, filmu, vědy, právě to nás asi taky oslovilo a k zájmu o Rusko přivedlo. Žasnu, když mi dnes vzdělaní lidé říkají, že nějaké ty Dostojevské a podobné „Rusáky“ číst nebudou. Skutečně se s takovými postoji setkávám a jsem potom v šoku. Možná zažíváme něco obdobného jako odpor vůči všemu německému po válce, všemu sovětskému po okupaci v roce 1968, teď tedy existuje tahle forma rusofobie. Přitom například v Praze se ruská komunita výrazně obměnila. Někdejší „nové Rusy“ v teplákových soupravách a se zlatými řetězy vystřídali kultivovaní lidé, kteří třeba nechtějí podnikat v prostředí, kde se pěstuje korupce a placení výpalného. Politicky třeba nejsou proti Putinovi, ale představami o morálce mají možná k Evropanům blízko. Mluví o sobě jako o emigrantech.

Soukup: Pracoval jsem nedávno na velkém textu o Rusech v Česku. A dá se říct, že ruská komunita ve smyslu diaspora v téhle zemi fakticky neexistuje, protože velká většina tady žijících Rusů nemá potřebu se sdružovat s krajany. Slýchám od nich: Jaká my jsme, proboha, Putinova pátá kolona? Vždyť my jsme sem před Putinem utekli. Ta současná rusofobie je podle mě založená na často nesmyslných automatických předpokladech. Rusové prý potřebují silného vůdce. Nechápu, proč by to tak mělo být. Prý to jsou imperialisté. Jenomže to impérium, v němž se několik generací Rusů narodilo, skončilo před pětadvaceti lety. A třeba v Británii koncem šedesátých let byly ty „fantomové bolesti“, jako když člověka bolí noha, o kterou přišel, taky silné.

Topol: Fantomové bolesti jsou problém pacienta, když jimi trpí, ať navštíví lékaře a neobsazuje Ukrajinu. Ano, ruská kultura je veliká, je mnoho ruských autorů, jejichž tvorba pro mě velice mnoho znamená. Ale Rusko právě tyhle své génie štvalo a zabíjelo. Dostojevský stál před popravčí četou, Mandelštam zahynul v lágru, Babel a Mejerchold taky, Varlam Šalamov byl dlouho vězněný. Věřím, že existují vzdělaní a demokraticky cítící Rusové, vážím si jich. Ale co dělají? Utíkají z Ruska. Moje rusofobie nesouvisí s ruskou literaturou a vzdělaností, ale s pohybem ruských tanků.

Celou diskuzi najdete v novém vydání Týdeníku Echo.