Nový světový řád, teď podle ruských not
Před více než třemi lety, 20. srpna 2012, měl Barack Obama projev, v němž mimo jiné prohlásil: „Dali jsme jasně najevo Asadovu režimu, ale i ostatním hráčům v oblasti, že jestliže zaznamenáme pohyb nebo použití chemických zbraní, to by změnilo mou kalkulaci. To by změnilo mou rovnici.“ Byla to jasná pohrůžka použitím síly. O rok později, v srpnu 2013, byla Obamova červená čára překročena – Asadovy jednotky použily na předměstí Damašku sarin, který zabil 1400 lidí. Obama nejdříve nařídil Pentagonu, aby se připravil k útoku.
Nakonec se ale chytil možnosti, která vznikla z toho, že ministr zahraničí Kerry poznamenal, že by se Asad útoku mohl vyhnout tím, kdyby odevzdal veškeré chemické zbraně (k autorství myšlenky se přihlásil taky tehdejší polský ministr zahraničí Sikorski). Toho se chytil ruský ministr zahraničí Lavrov a výsledkem byla Rusy vyjednaná dohoda, že Sýrie odevzdá veškeré své chemické zbraně, o nichž do té doby tvrdila, že je nemá, pod mezinárodní patronací. Putin se tak poprvé zaskvěl jako zachránce svého syrského klienta a jako někdo, s kým se musí v Sýrii počítat.
Syrská občanská válka tak mohla nerušeně pokračovat. Ze sunnitských milicí se jako zvláště ambiciózní a akceschopná začala vydělovat ta, známá později jako Islámský stát v Sýrii a Levantě, ISIL nebo ISIS. Obama jej v rozhovoru v lednu 2014 s despektem označil za „juniorský tým“. Tento tým se během následujících šesti měsíců zmocnil druhého největšího iráckého města Mosulu, klíčového města Falúdži, začal vykonávat státní moc na rozsáhlém území Sýrie a Iráku a vyhlásil chalífát. Obchodování s ropou mu zajišťuje příjmy v řádu stovek miliónů dolarů ročně.
Obamova blízkovýchodní strategie byla do té doby charakterizována pokud možno co největším omezováním přítomnosti v regionu a sázkou na dohodu s Íránem o jeho jaderném programu. Amerika se vzdálí a tím, že zavede na mezinárodní scénu Írán - doufejme jako rozumného hráče - pomůže nastolit novou rovnováhu v regionu. Do syrské občanské války USA nezasahovaly, byť se o tom ve Washingtonu i uvnitř administrativy vedly spory (Hillary Clintonová brzy po odchodu z úřadu prozradila, že ona byla mezi těmi, kteří argumentovali pro větší pomoc syrské opozici).
CIA se pokoušela vycvičit a vyzbrojit určitý počet syrských rebelů, ale tento program narážel na vleklé překážky, zejména při nalézání vhodných adeptů. Američané nejdříve chtěli, aby se zavázali, že budou bojovat proti ISIS, ale ne proti Asadovi. Hlavní neextremistickou povstaleckou sílu, Svobodnou syrskou armádu, Obama zlehčoval jako „bývalé lékaře, farmáře nebo lékárníky“ (zřejmě aniž by si byl vědom, že v zemi s povinnou vojenskou službou má tato charakteristika jiný význam než v Americe).
Jaro 2014 bylo tou dobou, kdy přestalo být možné předstírat, že všechno jde podle plánu. Američané diplomatickým tlakem dosáhli výměny katastrofálního Malíkího v úřadě iráckého premiéra a začali Iráčanům vojensky pomáhat. Šlo to těžko, protože Obama trval na co nejmenší přítomnosti amerických vojáků a irácká armáda, jejíž vycvičení mělo být jedním z cílů, který měla americká přítomnost naplnit, nebyla bojeschopnou silou.
Na podzim pak Obama oznámil novou strategii boje proti ISIS, jejíž součástí měly být letecké údery a také nový program výcviku syrských rebelů, tentokrát vedený armádou.
Jaká byla situace letos v létě? Na počátku září vyšlo najevo, že skupina padesáti rozvědných analytiků v americkém Velitelství střed (Central Command, CENTCOM), jež má Sýrii na starosti, podalo oficiální stížnost, že jejich nadřízení je nutí lakovat zprávy o postupu boje proti ISIS na růžovo – prezentovat ISIS jako slabší a americké zásahy jako úspěšnější, než ve skutečnosti jsou. Mluvili o tlaku na to, aby zprávy odpovídaly žádoucím závěrům, a o atmosféře autocenzury.
Dne 16. září pak vystoupil na slyšení v Senátu velitel CENTCOMu generál Austin. Jeho výpověď častovali senátoři slovy jako „katastrofa“ nebo „špatný vtip“. Když byl generál vyzván, aby popsal pokrok ve výcviku syrských povstalců, připustil, že „program výcviku nových syrských sil začal pomalu. Dosavadním tempem nesplníme cíl, který jsme si původně stanovili,“ – tj. 5400 bojovníků do konce letošního roku. Kolik jich tedy je v akci? „Mezi čtyřmi a pěti,“ zněla jeho neuvěřitelná odpověď. První vycvičená jednotka byla v červenci krátce po vysazení do terénu zrazena, přepadena a dílem pozabíjena, dílem rozehnána bojovníky islamistické milice An-Nusra. A před několika dny druhý výsadek odevzdal, snad výměnou za volný průchod, polovinu svých vozidel a čtvrtinu munice dalším islamistům.
Je to projev katastrofální neschopnosti, ale taky omezení, které na taktiku úderů i výcvik povstalců neustále klade. Zamezit dojmu, že USA se musí zase vojensky angažovat, jako by bylo pro Obamu vyšší prioritou než cokoli, co se děje na zemi.
V této situaci zastihla Washington zpráva, že Rusko podniká vojenskou expedici do Sýrie. Během tří týdnů Moskva dopravila do severozápadní Sýrie nejméně 28 bojových letadel, 14 helikoptér, tanky, protiletadlové systémy a asi 2000 vojáků. V Latakíji si budují novou základnu. Mezi letadly jsou i stíhačky. Proti komu? ISIS letectvo nemá. Nad Sýrií létají vedle Asadových letadel jen Američané a další členové jejich koalice. Dne27. září pak Irák oznámil dohodu „o bezpečnostní a rozvědné spolupráci“ s Ruskem a Íránem. Washington na to nebyl schopen nijak oficiálně reagovat. Není jasné, co to znamená pro dlouholeté vyzbrojování, poradenskou a rozvědnou spolupráci USA s Irákem.
„Rusko je izolováno a jeho hospodářství v troskách,“ oznámil prezident Obama letos v lednu v poselství o stavu Unie. Dnes Obama musí usilovat o schůzku s Putinem, protože Rusové zatím nikomu neřekli, jaké jsou jejich záměry v Sýrii, a odmítli se s Američany bavit o pravidlech spolupráce. Putin dnes pronáší projevy o tom, jak Rusko ukazuje cestu k mezinárodní koalici proti Islámskému státu a jedna západní země za druhou připouštějí to, co čtyři roky od počátku konfliktu v Sýrii popírali: že Bašár Asad, klient Moskvy a Teheránu, musí pryč. A 19. října vstoupí v platnost dohoda mocností 5+1 s Íránem, vyjednaná Američany. Brzy poté začne postupně proudit do Íránu 120 miliard dolarů zadržovaných mezinárodními sankcemi.
Obamův plán se naplňuje, na Blízkém východě se skutečně nastoluje nová rovnováha. Představoval si to takhle? Ve svém projevu na Valném shromáždění OSN prohlásil na adresu Íránu, že „skandování Smrt Americe nevytvoří pracovní místa“. Může tomu někdo věřit? Věří tomu vůbec on sám? Anebo už je mu všechno jedno?
Nám to jedno být nemůže. Přinejmenším proto, že poté, co Putin postavil Západ před hotovou věc, budou ochotni leccos obětovat pro to, aby si zajistili jeho spolupráci na Blízkém Východě. Nežádá si moc velkých kombinačních schopností, že tím něčím bude Ukrajina. Přinejmenším.
