Mlha humanitární války v akci aneb Bratrská pomoc 2014
Proč nám Rusové v roce 1968 poskytli bratrskou pomoc? Protože slovo humanitární se tenkrát ještě tolik nepoužívalo.
Pozornost sahající od údivu přes otázky po sarkasmus, jakou vyvolala ruská zásilka humanitární pomoci na Ukrajinu, ukazuje, že to byl geniální nápad. Dech bere samotná jeho drzost: Rusové posílají humanitární pomoc obětem konfliktu, který pomohli rozpoutat, zásobují ho zbraněmi a kdyby chtěli, mohou ho snadno ukončit. Zároveň akce dobře zapadá do inovativní ruské vojenské taktiky, jak ji dnes všichni lidé, kteří se takovými věcmi zabývají, popisují: informační válka jako nástroj převahy, využití všemožných nástrojů a aktérů (včetně humanitárních) vedle klasických vojenských, které přicházejí na řadu spíš naposledy, kdy je třeba sklidit plody vytvořené převahy. A ve válce je odjakživa důležité mít iniciativu, aby musel protivník hádat, co uděláte teď. Cože to napsal Clausewitz o mlze války?
To se tedy Rusku dařilo znamenitě, neboť bylo stále o krok napřed a mátlo svět takovým způsobem, že zprávy a stanoviska stará půl dne jsou beznadějně zastaralé: například vzápětí poté, co předseda Evropské komise Barroso v telefonickém rozhovoru varoval prezidenta Putina před vstupem na Ukrajinu pod humanitární záminkou, přišla zpráva, že ukrajinský prezident Porošenko je ochoten o konvoji jednat.
Z toho co je známo, je dostatečně zřejmé, že se nejedná o obyčejný humanitární konvoj. Ačkoli Rusko má ministerstvo pro mimořádné situace, jež má poskytování humanitární pomoci ve své kompetenci a má k tomu techniku, zaměstnance a procedury, tuto pomoc ministerstvo neorganizuje – má ji evidentně v režii armáda. Dosavadní zprávy ukazují dvě stě vojenských nákladních automobilů, které vojáci na vojenských základnách přestříkali na bílo a sundali z nich espézetky. Ministr zahraničí Lavrov oznámil, že zásilka se uskutečňuje v kooperaci s Mezinárodním červeným křížem. Jeho mluvčí ovšem vydal v úterý odpoledne stanovisko, jež je lahůdkou pro milovníky rozboru komplikovaných podmínkových souvětí, ale vyplývá z něj tolik, že Červený kříž za obsah konvoje neručí. Na autech nicméně vlají jeho vlajky. Stejně tak není jasné, zda nad zásilkou převezme Červený kříž kontrolu po vstupu na ukrajinské území, zda mu budou podléhat ruští řidiči-vojáci, anebo kdo bude auta řídit dál, jestliže se tedy náklad nebude překládat na jiná vozidla.
Přitom celá věc pro Rusko nemůže dopadnout špatně. Kdyby ukrajinská vláda odmítla zásilku přijmout (a proto lze vytvořit podmínky), bude to ona, kdo bude před světem nést vinu za to, že se strádajícím nedostalo pomoci. Pokud v náklaďácích opravdu není nic než ony generátory, zásoby pitné vody a další položky, které udává ruská strana, pak akce přinese Rusku politické body před mezinárodním publikem, domácím publikem i obyvateli východní Ukrajiny. Že i v tomto případě v autech jede přinejmenším pár ruských rozvědčíků či styčných důstojníků, s tím jsme povinni počítat. Celý kolotoč na co nejdelší dobu zaměstná pozornost a rozhodovací schopnosti ukrajinských i západních činitelů, kteří se tak nebudou mít možnost věnovat podstatnějším věcem, o kterých v tuto chvíli třeba ještě nevíme.
A pokud je nestandardní výprava opravdu oním trojským koněm, na který hned v první chvíli pomyslel kdekdo od politiků po karikaturisty? Pak bude mít Rusko na Ukrajině vojáky, a to bude pro vývoj situace směrodatné. Co bude komu platné, když by se ukázalo, že Moskva lhala? Situaci na místě to nezmění.
Na celé věc je nejnápadnější ruská schopnost mít iniciativu a přicházet s nekonvenčními kroky. Ať už se z konvoje vyklube cokoli, už teď je jasné, že něco takového by žádná západní země nedokázala. Nedisponuje tak centralizovanou mocí umožňující koordinovat různé mocenské složky a řídit tok informací, veřejné mínění by jí netolerovalo takové zneužívání mezinárodních humanitárních organizací a hlavně by nikoho v rozhodujících pozicích prostě nic takového nenapadlo.
To množství vtipů, které se hned po rozjetí akce vyrojilo na sociálních sítích, je symptomem: prozrazují totální nedůvěru vůči Rusku, ale zároveň nervozitu z bezmoci a nejistoty. „Bratrská pomoc“ v roce 1969 se taky zasloužila o zlatou žeň vtipů. A co nám byly platné?
