I bez KSČM bude duch komunistů kráčet dál
1
Opětovně zvolený předseda třetí nejsilnější strany v českém parlamentě se v sobotu na stranickém sjezdu nechal slyšet, že občanskou válku v Sýrii rozpoutaly Spojené státy, aby tak vyvolaly uprchlickou vlnu, jež má Evropu srazit ekonomicky na kolena. Zárukou míru podle něj jsou Rusko, Čína a dynamicky se rozvíjející Írán. Ve volbě pak porazil kandidáta, ve srovnání s nímž byl označován za umírněnějšího. Řeč je o Vojtěchovi Filipovi a KSČM – jak jinak. Před několika lety by ta slova asi vyvolala značnou mediální odezvu. Tentokrát ale Filipův projev prošel bez velkého rozruchu.
Komunisté už dávno ztratili monopol na hlásání pobuřujících a nepřípadných pitomostí, dnes přilétají z mnoha stran a mnoha míst, někdy i těch nejvyšších. Víc než Vojtěch Filip tak o víkendu zaujal předseda Svazu bojovníků za svobodu Vodička, který na shromáždění v Terezíně (ze všech míst na světě zrovna tam) vyzýval k ochraně vlasti před zástupy mladých mužů s mobily a v drahých kožených bundách. Ilustroval tak míru, do jaké se jeho organizace vzdálila od čemukoli blízkému boji za svobodu, a dal šanci politickému establishmentu projevit svou akceneschopnost. Promluvil po něm předseda Senátu Štěch, který na slova předřečníka nezareagoval vůbec nijak a věnoval se místo toho nevzrušeně odvracení jistě velmi aktuální sudetské hrozby.
Komunisté dnes již nejsou jednoznačnou „avantgardou“ autoritářských či totalitářských tendencí, existuje na tom poli značná konkurence. Zároveň se možná už definitivně stali „salonfähig“. Ve sněmovně mají většinu síly, pro něž spolupráce s komunisty nepředstavuje nějakou vážnou etickou hranici. Zástupci ANO budou vždy dělat, co jejich předseda bude potřebovat, aby dělali, Úsvit a podobné spolky v nich mohou vidět spojence – Tomio Okamura má ostatně o idei komunismu to nejlepší mínění. V sociální demokracii jsou spolupráci otevřeni jak Zemanovi lidé. A vřelou úctu k nim chová i nová levice, jejíž „tiskový orgán“ před časem v rámci těch námluv publikoval texty pověstné stalinistky Marty Semelové.
Vojtěch Filip o víkendu předvídal, že na jeho mateřskou stranu budou opět útočit antikomunisté. Ach, ta hrozivá síla, pod knutou jejíž dominance česká společnost v porevolučních časech úpěla, alespoň tak vyznívá pohádka, kterou si mnozí intelektuálové a publicisté nastupující generace vyprávějí, možná aby si připadali neohroženější. Antikomunismus v téhle zemi ale nikdy skutečně dominantní nebyl. A asi už ani nebude. V porevolučních letech existovala představa, že komunisté tak nějak vymřou, nebo se smrsknou do irelevance. Zatím se tak nestalo, ale přijít to může. Ne ale díky nějakému trvalému vítězství demokratických sil, ale protože KSČM ztratí na významu uvnitř nějakého širšího autoritářského proudu, komunisté budou překonáni jako konkrétní politická formace, možná bude mizet komunismus jako konkrétní ideologie. Jeho duch ale bude kráčet dál a bude přitom pevný v kramflecích.
