Čeští lumíci pochodují do eurozóny

Minulý týden na Hospodářské komoře premiér Sobotka jakoby zničehonic zmínil, že Česká republika by se v dohledné době měla rozhodnout o vstupu do eurozóny. Vypadalo to jako další mimoběžné Sobotkovo vystoupení, než se začaly množit zprávy, že tvrdé jádro Unie, rozuměj Brusel, Německo a Francie, se k čemusi nadechují. V pondělí ministři financí obou zemí zakládají skupinu, která má do července identifikovat možnosti, jak víc centralizovat hospodářskou politiku v eurozóně. Už minulou neděli list FAZ publikoval zprávu o utajeném brífinku, na němž dva evropští komisaři seznámili vybrané europoslance s obsahem strategického memoranda, které vzniká v Komisi a jež se zabývá budoucností měnové zóny.

Němce především zajímá bod o tom, že by si eurozóna měla zřídit nový zdroj vlastních peněz (buď společný rozpočet pro eurozónu, nebo společné pojištění v nezaměstnanosti, nebo fond pro zajištění státních investic během recese). Co bude víc zajímat Čechy, je věta v zápise, z níž vyplývá, že do roku 2025 by měla být „dokončena“ eurozóna, tj. že euro přijme i zbytek EU, který jím ještě neplatí. Pokud by Brusel tímto směrem opravdu začal tlačit, mění to do značné míry situaci i v České politice.

Sobotka chce ukotvit ČSSD v pomyslném táboře pro euro, víc než vlastní stranická základna se s premiérem na tom shodnou TOP 09 a zřejmě i konglomerát lidovci-STAN. Kromě toho je tu dosti silná neparlamentní eurofronta: část velkého průmyslu, prezidentský kandidát Jiří Drahoš, většina novinářské obce a různí mainstreamoví ekonomové.

Zbytek politické scény se dál drží koruny. Vedle ODS jsou to komunisté a ovšem ANO, které ještě v roce 2013 chtělo zavést euro, mezitím si ovšem Andrej Babiš všiml průzkumů, v nichž tři čtvrtiny voličů euro odmítají.

Proč teď Sobotka o euru začal mluvit? Nedávno se konala schůzka šesti ústavních činitelů, na níž se diskutovalo o tom, zda téma vstupu do eurozóny teď otvírat. Pro byl v tu chvíli jen prezident Miloš Zeman (se svou tradiční prvoplánovou výhradou, že čas pro příchod České republiky nastane, až odejde Řecko), Sobotka nikoliv. Mezitím však ve Francii mají nového ostentativně proevropského prezidenta Emmanuela Macrona, němečtí politici z úlevy, že nevyhrála Marine Le Penová s programem odchodu z EU, mluví o jedinečné šanci na pokrok. Představa odjíždějícího německo-francouzského vlaku se pak v nesamostatných myslích stává psychózou. Čeští lumíci instinktivně chtějí nastoupit, ačkoliv neví a nemohou vědět, kam ten vlak skutečně pojede.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo nebo na EchoPrime