Sobotkova vláda zavádí nový ekonomický systém – agrosocialismus

Sobotka vláda posvětila návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 60 mld. Kč. Schválila ho v době nikoliv hluboké ekonomické recese, kdy se veřejné finance dostávají do tísně, ale ve chvíli, kdy Česká republika už třetím rokem zažívá ekonomický růst. Absurditu a neodpovědnost takové fiskální politiky podtrhuje skutečnost, že se ještě v srpnu chlubil ministr financí Andrej Babiš rekordním srpnovým přebytkem rozpočtu vyvolávajícím naději, že aktuální letošní rozpočet dopadne o mnoho lépe, než byl plánovaný 70 mld. schodek na začátku roku.

Ekonomický růst i vývoj plnění letošního rozpočtu by měly vést vládu k přípravě vyrovnaného rozpočtu na příští rok. Proč tomu tak není? Důvody k plánovanému 60 mld. schodku na příští rok mohou být jen dva. Vláda buď záměrně a dopředu podhodnocuje příjmy státního rozpočtu a přestřeluje výdaje, aby se ve světle příznivější reality mohla chlubit efektem dobrého hospodáře, nebo si připravuje na příští volební rok dárečky po vzoru Paroubkova pastelkovného. V prvním případě nám předkládá falešný rozpočet, v druhém případě jde o svého druhu politickou korupci a neschopnost řídit stát než populisticky. Oba případy ale nemají s odpovědným spravováním veřejných rozpočtů nic společného.

V případě rozpočtu ale nejde jen o samotný schodek. Vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše nám tímto rozpočtem a svou celkovou hospodářskou politikou zavádí nový ekonomický systém – agrosocialismus. Ten se vyznačuje tím, že stát bobtná, setrvale rostou jeho výdaje směřující nikoliv do investic, ale do sociálního systému nebo na dotace vybraným korporacím. Oproti letošnímu rozpočtu mají výdaje – a tedy velikost a moc státu – vzrůst o 54 mld. Kč! Počet státních zaměstnanců setrvale roste, ideálním stavem není co nejvíce podnikajících lidí, ale maximální zaměstnanost ve službách agrosocialistického státu. Jen v roce 2017 by podle návrhu rozpočtu mělo být přijato 6990 nových státních zaměstnanců.

Zatímco velké korporace mají u vlády zelenou ve formě dotací či pobídek – i v příštím roce porostou – na živnostníky je uvalována nepřiměřená administrativa a regulace. V rámci budování agrosocialismu je totiž třeba sledovat, zda nepřežívá příliš mnoho zastánců svobody a volného trhu, a tak je aplikován důmyslný systém EET, kontrolních hlášení, majetkových přiznání a centrální evidence bankovních účtů. O rozdělování dotací a veřejných zakázek rozhoduje ve vládě jeden z jejich největších příjemců, čímž dochází k ideálu agrosocialismu, a sice ke splynutí státu a velkého kapitálu. V hospodářské politice současné vlády tak nejde „pouze“ o špatný rozpočet na příští rok se svými negativními ekonomickými konsekvencemi. Jde o celkové směřování naší země, jde o podobu naší ekonomiky, která se mílovými kroky vzdaluje ideálu svobodné tržní ekonomiky založené na konkurenci mnoha malých, středních i velkých podnikatelů.