Největší risk letošní sezóny

Většina nárazů do zdi se odehraje tak, že jedete, zeď se přibližuje, vy držíte směr, zeď se přibližuje, vy se nenecháte znervóznit – a pak bum. Jako takoví jezdci vypadají dnes čeští lidovci. Se starosty (STAN) zpečetili volební pakt, což ve sněmovních volbách na podzim znamená úkol získat aspoň deset procent. Obě strany přitom dosud ve většině průzkumů tolik nedostávají ani v součtu obou jednotlivých čísel, ani pod společnou značkou. Den předtím, než šlo toto vydání do tiskárny, sice agentura Focus publikovala výzkum oběma stranám spíše příznivý – především STAN v něm dostali čtyři procenta, tedy dvakrát tolik, než na co jsou v průzkumech zvyklí, a obě strany po sečtení pak 10,5 bodu –, nicméně ani v tomto příznivém průzkumu se nekonala očekávaná synergie, dvoukoalice získala 8,5 bodu.

Lidovci tak jdou do velkého rizika. Pavel Bělobrádek převzal KDU-ČSL se svými generačními druhy v kocovině po vypadnutí ze sněmovny ve volbách roku 2010. Sázkou na STAN teď dokazuje, že v lidovecké historii skutečně ještě neměli takto mentálně nelidoveckého předsedu, tedy člověka, který se pokouší KDU-ČSL oprostit od návyků malé strany. Působí tu i vliv developera Luďka Sekyry, který když se stal šedou eminencí, byl by rád stál za čímsi větším než jednocifernou partají.

Sekyru spjatého s lidovci historicky jen krátce by ztroskotání plánu asi nezasáhlo tak jako mnohé straníky. V květnu mají lidovci sjezd a poslední příležitost dvoukoalici zastavit, ale pro pečlivou rozvahu ve straně už není klid.

KDU-ČSL se štěpí na českou a moravskou část. V Čechách jsou voličsky slabší, ale vzešel odtud vicepremiér a předseda strany Bělobrádek stejně jako ministr kultury Daniel Herman. Moravu zastupuje až třetí lidovec ve vládě, ministr zemědělství Marian Jurečka, v posledních týdnech ho zastínil známý Jiří Čunek, ale je to vlastně jedno. Oba jsou hlavními zastánci blízkosti k Andreji Babišovi. Naopak Bělobrádek představuje v rámci možností protibabišovské křídlo. On to byl, kdo navrhl a prosadil do usnesení sněmovny k vyšetření nákupu korunových dluhopisů tvrdší verzi, která nezapomíná ani na potenciálně důležitější otázku Babišových příjmů, za něž dluhopisy pořizoval. Čunek chce na sjezdu v květnu kandidovat proti Bělobrádkovi a už teď se delegátům prezentuje coby šikula, který si rozumí s Babišem a dokázal by po volbách dohodnout účast v jeho koalici. Pustit oligarchu na Úřad vlády je ještě silnější kafe, než bylo pustit ho na ministerstvo financí, Čunkovi už nikdo nevezme, že v lidové straně vlastnoručně zlomil další tabu.

A do toho přichází koalice se STAN. České, méně probabišovské křídlo ji chce, naopak na Čunkově Moravě, kde zřejmě dodnes lze žít s pocitem, že KDU-ČSL je nosná značka, panuje k naředění značky větší odpor.

Nevýkonné krajské organizace v Čechách vidí ve Starostech volební doping. Taky ale „české“ lidovecké předáky motivuje snaha se takzvaně otevřít, působit moderněji. Civilizační nesebevědomost, jíž trpí Češi, tu jde proti nesebevědomosti taktické, jíž trpí Moravan Čunek se svou artikulací strachu, že kdo se Babišovi nevlísá dnes, nebude za půl roku vpuštěn do vlády.

Jaké jsou možné scénáře? Pokud na sjezdu KDU-ČSL převáží pud sebezáchovy a delegáti dvoukoalici odmítnou, otevře se cesta k předsednictví Čunkovi.

Pokud dvoukoalice projde na sjezdu, ovšem neprojde do sněmovny, propadne množství hlasů, možná až k deseti procentům, a nejvíc z nich logicky vítězi voleb (ANO).

Pokud projde i do sněmovny, bude zřejmě třetí v pořadí mezi nekomunistickými stranami a začne se považovat za onu třetí sílu. Dnes stavební kameny této třetí síly reprezentují zájem jednoho developera, zemědělské velkopodniky (jimž ministr Jurečka usnadnil čerpání dotací původně určených malým sedlákům) a konečně starosty v obcích, kteří si od vstupu do EU také zvykli, že v politice se úspěch měří objemem vyčerpaných dotací. STAN vedli jednání i s ODS, neplácli si především kvůli kritickým názorům modrých na směřování EU a kvůli Václavu Klausovi ml., což je totéž. Přitom nás čeká další kolo debaty o tom, kde přesně republiku v EU zaparkovat. Z dvoukoalice jiné než konvenční názory na EU nečekejme.

Takže tento slavný projekt buď obohatí českou politiku nárazem do zdi a zbytečným krvácením, nebo vytvoří dodatečný zdroj naší geopolitické slabosti. Skvělá práce.