Raději plenku, než aby nám utekla minuta z videohry
Je jim patnáct a jejich rodiče je poslali do odvykacích táborů. Mají se tam zbavit závislosti na internetu. Čína v roce 2008 jako jedna z prvních zemí prohlásila internetovou závislost za klinickou diagnózu, která ohrožuje zdraví mladé populace. Čínské úřady proto založily napříč zemí na 400 zařízení, které mají mladé lidi této závislosti zbavit. V odvykacích táborech jsou teenageři pod neustálým dohledem psychologů a lékařů. Jejich denní režim má charakter vojenského drilu a vyžaduje se přísná disciplína.
Čínská komunistická liga mládeže v roce 2007 uvedla, že více než 17 procent teenagerů ve věku 13 až 17 let je závislých na internetu. Tzv. rehabilitační centra, mající převážně podobu vojenských výcvikových táborů, se snaží alespoň některým z 24 milionů mladých Číňanů pomoci od nutkavé potřeby být online a zbavit je závislosti na „elektronickém heroinu“. Dokument Závisláci na netu (Web Junkie), který uvádí festival Jeden svět, představuje sondu do životů dospívající generace Číňanů, většinou jedináčků z nefunkčních rodin, kteří se kvůli neschopnosti odolat atraktivnímu světu kyberprostoru odvrací od svých blízkých i kamarádů.
Snímek Závisláci na netu, který byl v premiéře uveden na festivalu nezávislých filmů Sundance na konci ledna, nabízí pohled do jednoho z těchto prvních militaristických táborů a také do života těch, kteří jej navštěvují. Tábor Daxing na předměstí Pekingu byl založen v 2004. Na starosti ho má Pekingská vojenská všeobecná nemocnice. Rodiče sem umisťují své děti často nedobrovolně. Občas je omámí prášky na spaní, nebo je oklamou vyhlídkou na výlet. Filmařky Shosh Shlam a Hilla Medalia strávily mezi chlapci, kteří jsou závislí na videohře World of Warcraft, přibližně čtyři měsíce.
Rodiče dětí platí za odvykací kůru v táborech často dvojnásobek pekingského průměrného měsíčního platu – 10 000 juanů (asi 30 000 Kč). Ze studií čínských rehabilitačních center vyplývá, že dospívající tráví hraním videoher v průměru okolo 6 hodin denně. „Děti poté, co skončí ve škole, jdou do internetových kaváren, kde tráví zbytek dne a i třeba celou noc. Také si nasadí plenku, aby jim neutekla ani minuta hry,“ uvedla režisérka Shlam pro agenturu AFP. Únava, stres, nefunkčnost během „denního“ života. Závislost mladých Číňanů je spojena i s pocitem osamělosti. Jeden z chlapců tvrdí, že v kyberprostoru se nachází stejně osamělí lidé jako je on sám, se kterými se podle potřeby může spojit.
Denní režim v rehabilitačním centru má velice přísný charakter. Budíček ještě za tmy, následuje rozcvička za svítání. Pokoje po osmi připomínající vězeňské cely mají pouze nejnutnější vybavení – postel, stůl a někdy i židle. Chlapci vyhlížející své rodiče skrz zamřížovaná okna jsou oblečeni ve vojenské zeleni. Jednou z léčebných terapií je i interakce dětí tváří v tvář. Z jejich rozhovorů před kamerou vyplynulo, že někteří svou závislost přiznávají. Jsou ale i tací, kteří přesto, že hráli online videohry třeba i 10 hodin denně, závislost na internetu odmítají. Někteří dokázali hrát dva měsíce v kuse během letní prázdnin.
Dle čínských doktorů závislé děti ztrácí ponětí o realitě – uchylují se do virtuálního světa kyberprostoru, který se stává jejich realitou. „Normální realita není tak dobrá jako ta virtuální,“ říká jeden z hospitalizovaných chlapců. Další na otázku, proč nemá v reálném světě žádné kamarády, se kterými by sdílel svá tajemství, odvětil: „Realita je příliš falešná“. Režisérka Shlam dodává, že na vině jsou nejenom samotné děti, ale také jejich rodiče, kteří často svou výchovou k závislosti na internetu přispívají: „Kvůli politice jednoho dítěte leží budoucnost rodiny na jejich bedrech. Rodiče tak na své děti tlačí, aby ve studiu podávaly stále lepší výsledky. Online hry tak nabízí od tohoto tlaku únik.“
ZÁVISLÁCI NA NETU (Web Junkie)
Shosh Shlam, Hilla Medalia / Izrael, USA / 2013 / 74 min.
