Absurdní Řecko v absurdní měnové unii

Střet telegenického financministra s Unií, ministra v bankrotu, jak sám sebe Janis Varoufakis označil, bavil západní media celý měsíc. Všichni se divili, jak si může autor knihy o teorii her myslet, že vyjedná ústupky (odpis řeckého dluhu a zmírnění rozpočtových škrtů), nebude-li alespoň blufovat odchodem z eurozóny. A proč provokoval europolitiky, aby přiznali pečlivě střežené veřejné tajemství, že další půjčky nesolventnímu Řecku deflační mizérii jen prohlubují a nebudou nikdy splacené? Protože, jak řekl, je už pět let řešen bankrot jako „(monetární) problém likvidity.“ 

Každý ekonom mu dá za pravdu. Eurooptimisté mezi komentátory ovšem nechtějí přiznat problém eura, který je při absenci nadnárodní fiskální politiky nahrazen někdy politicky neúnosnými rozpočtovými pravidly a neproveditelnými reformami. Ne každá společnost má v krizi výdrž Baltů. Národy si mají nést důsledky své hospodářské politiky sami. Europesimisté naproti tomu předpovídají rozpad eurozóny a podceňují vůli europolitiků i obavy voličů (a velkého byznysu) z takového krachu.

Německá vládní pětka ekonomů a Wolfgang Schauble se celou dobu tvářili, že „amputace“ Řecka z eurozony společnou měnu naopak posílí a Syriza se tvářila, že z revolučních příslibů pod tlakem bankovní krize ustoupila. Řekové se ze souboje svých hrdinů s Unií radovali, jejich hrdost vyžadovala, aby Varoufakis vmetl europolitikům pravdu do očí. To se mu skutečně podařilo. Popularita vlády prudce stoupla, ale ti, co mohli, přestali platit daně a z bank mizely úspory. Porozumění předešlé vlády o pokračování úspor a privatizace bylo vágně, byť v intencích toho starého, nabídnuto za pokračování kdysi schváleného dluhového programu. Na čtyři měsíce.

„Kde má vláda získat neúplatné zaměstnance? Žádná strana se neodvážila vzít na sebe diktát reforem a každá opozice křičela: zrádci.“

Makroekonomická čísla jsou ovšem přímo strašidelná. Na přelomu července a srpna čeká řeckou vládu splátka dluhopisů 6,7 miliard eur. Půjčky řecké centrální banky vůči ECB stouply z prosincových 50 miliard na dvojnásobek, hospodářství se propadá, zvyšování daní spirálu deflace zvýší a příjmy do státní kasy sníží. Neplatičů valem přibývá. Rheinisher Merkur odhaduje rozpočtový deficit do konce roku na 20 miliard. Něco takového nejde ani odhadnout.

Krize Řecka totiž není jen makroekonomická. Tisíce stránek regulací a tisíce úředníků by muselo přestat překážet podnikání. Kde má vláda získat neúplatné zaměstnance? Žádná strana se neodvážila vzít na sebe diktát reforem a každá opozice křičela: zrádci.

Stávky taxikářů a dokařů, divoké demonstrace a kravály v ulicích způsobily pokles turistiky, která je největším řeckým průmyslem (15 % HDP). Hospodářství tvoří převážně malé rodinné firmy, které se snadno vyhnou daním, ale na rozdíl od těch velkých manažerských nejsou schopny v deflaci snižovat rychle náklady. Ani současná devalvace eura mnoho nepomůže, když většina turistů platí společnou měnou.

Reformní program úspěšný nebude

Syriza v opozici hrozila, že prodaný státní majetek opět znárodní a zavede regulaci platů a některých cen. Investice klesaly. Nyní tvrdí, že zmáčkne oligarchy. Těch je ale málo a růstu ekonomie v podstatě nepřekážejí. Nemají latifundie ani suroviny. Španělsko v neméně trudné situaci táhne nahoru export, který Řecko nemá. Potřebuje hlavně podnikatelské prostředí a zahraniční kapitál. To ovšem revoluční antikapitalistická vláda nikdy nechtěla. 

„Státní bankrot je někdy jediná ozdravná kúra.“

V parlamentech eurozóny se odhlasovalo pokračování řeckého dluhového programu zřejmě na věčné časy. V německém Bundestagu velká vládní koalice snadno vyhrála, přestože bulvár na poslance křičel přes celou stránku Bildzeitung své „NEIN“. Financministr Wolfgang Schauble vyjádřil nečekaně řecké vládě důvěru. Věří, že reformní program úspor a škrtů bude úspěšný. Nebude, úspěšná bude jen na čas komedie na záchranu společné měny předkládaná jako pomoc. Řecko zkrachovat nesmí. 

Syriza zvítězila, deflační program může mírnit dluh nedluh. Unie občas něco odepíše, aby výška pohledávek nevypadala příliš absurdně a jede se dál. Řecký bankrot bude polykat další miliardy eur evropských daňových poplatníků a je jen otázka času, jak dlouho tuhle šarádu vydrží a budou chtít nevděčné Řeky živit.

Ani Řekové na tom ale nezískají. Budou chudnout a evropské dotace reformě hospodářství neprospějí. Státní bankrot je někdy jediná ozdravná kúra.