Turecký handl

Bruselská konference na nejvyšší úrovni, přezdívaná summit, skončila jako vždy s úspěchem a povinným optimismem. Vše bylo také jako obvykle s německou důkladností předjednáno a co je na stole, to platí, nějaké kamarádské připomínky spřátelených premiérů nic změnit nemohly. Příliv běženců na řecké ostrovy se zastaví. Turek se zavázal, že migranty za šest miliard eur zadrží, a kdyby snad nějaký do Řecka přece jen náhodou připlul, bude podle smlouvy vrácen a vyměněn za jiného a potřebnějšího a pokud bude mít nárok, musí dozadu pěkně do fronty. Autokratický vládce nemusí vlastně ani nic dělat, balkánské zátarasy už letos proud uprchlíků na člunech snížily na třetinu a namáhavější řecká cesta přes Albánii či Kosovo by migranty tolik nelákala nebo by na ni neměli. Ti, co nyní uvízli v Řecku, si unie rozdělí (45 000) a koalice ochotných zemí se dohodla, že si mezi sebou rozebere maximálně 72 000 Syřanů ročně (český premiér předem úslužně slíbil, že dobrovolně přijme 5 000, což je o pět set nad původní padlou kvótu).

Německá kancléřka může mít (ovšemže skrývanou) radost. Neomezenou azylovou ženevskou konvenci tolik kritizované zdi zachránily, jízliví komentátoři mluví o outsourcingu, politický rozvrat Německa, který by další milion uprchlíku jistě vyvolal, letos pravděpodobně nehrozí. Migranti se jistě budou dál plavit ze severní Afriky, protože jejich zadržení nesmí znamenat vrácení, na rozdíl od Turecka přicházejí totiž z rozvrácených území. Bude jich podstatně méně a skončí převážně v Itálii. Zajímavé jak i v českých debatách se tvrdí, nedávno jsem to slyšel na vlastní uši od exministra vnitra Františka Bublana, že se hranice Evropy uzavřít nedají, ačkoli je známo, že do Španělska na dohled od Afriky, neproklouzne ilegálně ani myš. A to mají Španělé dvě enklávy i na africkém pobřeží.

Jako každý pakt s ďáblem to má však jeden nepříjemný háček. Od června prý bezvízový styk s Tureckem, jehož armáda řádí (oficiálně bojuje s terorismem) v jihovýchodní části země a „vyhnala” už z domovů na 400 000 Kurdů. Diskriminovaná 15 milionová menšina (nemá ani základní školy) má nepochybně právo na azyl.

V tom poválečném období, kdy konvence vznikla (1951) zpytovali totiž Evropané své svědomí, rozhodli se být hodní na věčné časy a zaměnili politická práva (pro cizince neobčany vlastně privilegia) za jakási humanitární práva všelidská. Se stěhováním národů ovšem nikdo nepočítal.