Kdo s kým vlastně bojuje v Sýrii? Těžká odpověď i pro grafika
Konflikt plný protikladů
NOVÉ
Občanská válka v Sýrii se stává čím dál tím méně přehlednou. Američané svými nálety nepřímo podporují syrského prezidenta Bašára Asada v boji proti Islámskému státu. Zároveň ale cvičí opoziční bojovníky, kteří se Asada snaží svrhnout. Další země NATO pro změnu dodávají munici Kurdům, které ale bombarduje jiný člen NATO, a sice Turecko. A do toho všeho se teď navíc vložilo Rusko.
Nepřehlednou situaci v Sýrii se na svém webu pokusil rozplést britský list The Independent. Ten upozornil na (ne)přehledný diagram, který situaci v Sýrii mapuje a který se na síti objevil už dříve. Kromě toho ale zveřejnil i o něco přehlednější seznam zúčastněných aktérů, přičemž u každého je uvedeno, s kým a proti komu bojuje.
Spojené státy a Velká Británie podporují umírněnější frakce nejednotné syrské opozice v jejich boji proti režimu prezidenta Asada. Zároveň proti tomuto režimu (byť zatím jen diplomaticky) bojují sami. Kromě toho se snaží leteckými údery bojovat proti radikálům z Islámského státu a dalších islamistických skupin. Jednou ze skupin, které Západ podporuje, jsou i kurdské polovojenské milice, jež bojují s fanatiky z Islámského státu.
Jako přímý protiklad dvou západních velmocí stojí Rusko, které pevně stojí za Asadovým režimem a v Sýrii má své vlastní zájmy – jako příklad lze zmínit námořní základnu ve městě Tartús. Přestože se Kreml dlouhou dobu do konfliktu přímo vojensky nezapojoval, v uplynulém týdnu začal provádět nálety na pozice opozičních skupin. Moskva tvrdí, že bombarduje především radikály z IS. Objevily se však zprávy, že Moskva primárně cílí na prozápadní skupiny syrské opozice a islamisty bombarduje jen sporadicky.
Konflikt sunnitů a šíitů
Dalším významným aktérem je Turecko – člen NATO a regionální velmoc. Spolu s dalšími sunnitskými státy regionu podporuje opoziční skupiny, jež se snaží svrhnout šíitskou vládu prezidenta Asada. Zároveň podniká nálety na pozice radikálů z Islámského státu. Kromě toho však bombarduje i pozice Kurdů, čímž vzniká absurdní situace, kdy země NATO Kurdy podporují (například zásobami munice), zatímco jiný člen NATO je bombarduje.
Podobně se k celé problematice staví i absolutistické monarchie Perského zálivu – Saúdská Arábie a Katar. Tyto převážně sunnitské státy podporují – podobně jako Turecko – některé skupiny syrské opozice a staví se nepřátelsky k režimu prezidenta Asada. Od Turecka se jejich postoj liší aspoň tím, že na vlastním území nemají početnější kurdskou menšinu, ze které by měly strach a kterou by proto zároveň bombardovaly.
Stejně jako v případě Ameriky a Ruska má i Saúdská Arábie svůj přímý protiklad. Řeč je pochopitelně o Íránu, šíitské regionální velmoci a blízkém spojenci prezidenta Asada. Přestože se Teherán v posledních měsících do značné míry sblížil se Západem v otázkách svého jaderného programu, v Sýrii stojí přesně na opačné straně barikády – ke skupinám syrské opozice, které jsou z větší části sunnitské, se staví nepřátelsky.
Postoje Saúdské Arábie a Íránu tak dokazují, že průběh konfliktu kromě geopolitických zájmů jednotlivých aktérů do značné míry ovlivňuje i náboženství. Ostatně, Asada kromě Ruska a Íránu podporuje i šíitský Hizballáh. Na straně syrské opozice lze pro změnu kromě umírněných a sekulárních rebelů nalézt extremistické sunnitské organizace jako Al-Káida (zastupovaná v tomto případě Frontou an-Nusrá) nebo Islámský stát. Řešení konfliktu, které by uspokojilo všechny strany, je tak prakticky vyloučené. A mimořádně těžké je i jakékoliv řešení...
