Češi proti EU

Kdyby si dnes Česká republika mohla zopakovat referendum z roku 2004 o členství v Evropské unii, tři pětiny občanů by hlasovaly proti vstupu. Tak nepopulární jako teď EU ještě mezi Čechy nikdy nebyla. Nový průzkum společnost STEM je překvapivý bez ohledu na to, jaký máme kdo na EU názor.

Technicky vzato je totiž nepopiratelný fakt, že z Unie sem za jedenáct roků členství přitekly stovky miliard korun čistého (jakkoliv vázané na určité dotační projekty, často k pláči; ale ve veřejném mínění převládá názor, že hlavní je peníze utratit, nikoliv jak se utratí). Za druhé estetická propast mezi českými zeměmi a Rakouskem či Německem se v posledních letech nezužuje, přinejmenším na některých místech bohužel spíš znovu roste. A podpora pro vstup do EU byla historicky spíš než do nadnárodních institucí, podpora pro vstup do hezčí a viditelně zámožnější krajiny, jaký začínal za českou jižní a západní hranicí. Takže proč ta historická neoblíbenost Bruselu?

Okamžitá odpověď zní: uprchlíci, kvóty. Když se o kvótách pro uprchlíky v dubnu prvně debatovalo na evropské úrovni, česká diplomacie správně a ovšem marně varovala, že ve středovýchodní Evropě povedou naoktrojované kvóty k radikalizaci veřejných nálad a posilování extremistů. Tomiu Okamurovi zatím sice procenta nerostou, ale veřejné mínění se s odsudkem Unie jako takové posouvá do neproduktivní polohy. Být v neeurové části EU je pro Českou republiku optimální stav. Je to lepší než být v eurozóně, která, pokud má euro přežít, se bude muset dál centralizovat. Ale je to taky ještě pořád lepší než být mimo EU, už kvůli možnostem volně obchodovat, pracovat a studovat po Evropě.

Mezi Čechy popularita evropského projektu postupně upadá posledních pět let, od finanční a hospodářské krize, která v Evropě nabrala krajně ošklivou podobu krize eurozóny. Dlouho bylo zvykem svádět domácí euroskepsi na negativní vliv Václava Klause, který ho mohl uplatňovat z prezidentského stolce. Ale Klaus už je skoro tři roky z Hradu pryč, především ve svém druhém prezidentském období byl pod dosti intenzivní palbou médií a v rostoucí politické izolaci. Taky je tento výklad podprahově urážlivý, většině Čechů, která nechce měnit korunu za euro (70 až 80 procent) se tu systematicky podsouvalo, že nemají vlastní hlavu a nechají se oslnit majestátem Pražského hradu.

Se stejnou výkladovou figurou jsme znovu konfrontováni dnes, kdy opět slýcháme, že odpor české veřejnosti k migrační vlně a ke kvótám je v podstatě uměle vyvolaný nezodpovědnými médii (a taky jak současným prezidentem Zemanem, tak jeho předchůdcem Klausem). To je pravda jen do té míry, že ani média nemohou úplně ignorovat elementární skutečnosti, takže zprostředkovávají záběry a fotografie, jejichž kontext se dá v danou chvíli trochu pospinovat, ale jejich celkový význam se dlouhodobě popřít nedá. Kdo aspoň v obrysech v televizních zprávách sleduje pochodující davy, na něž jsou krátké zákony i policie, chaos na Balkáně, stav nouze tu v Maďarsku, tu v Chorvatsku, nejnověji ve Slovinsku, nemohoucnost německé kancléřky, jíž se pod rukama začíná vzpouzet už i vlastní strana, vytuší, že se na starém kontinentě dalo do pohybu cosi, co má potenciál změnit Evropu jednou provždy a ve většině ohledů k horšímu.

Poněkolikáté za posledních zhruba deset let nastává situace, kdy tzv. obyčejný člověk rozpoznává hlavní trendy mnohem líp než údajný expert, který byl vzdělán v oboru a dnes je placen za to, aby o souvislostech moderního světa přemýšlel a tomu obyčejnému Joudovi je vysvětloval. Na obzoru je velká krize stávajících elit. Skoro všechny věci, na nichž elity demonstrovaly svou předvídavost, rozhled a převahu nad lidem (evropská integrace, boj s fantomem globálního, člověkem způsobeného oteplování, multikulti) se v reálném světě vyvíjejí podstatně jinak, než jak si to si elity představovaly. Nabízí se parafráze Brechta s jeho politbyrem, které si musí zvolit jiný národ, ale pravděpodobnější je dovršení jednoho už probíhajícího trendu – rozštěp na domněle osvícenou menšinu a domněle neosvícenou většinu, které od sebe budou hermeticky oddělené, nebudou spolu mluvit a ve svých uzavřených komunikačních kruzích na sebe budou už jen nadávat.