Pekařství über alles

Kolega Dan Kaiser píše vedle nejspíš kriticky o Německu, k čemuž bych se i v něčem přidal, ale já tady zaměřím svou pozornost na něco, co je na té zemi úžasné – a je toho pořád dost –, ale o čem se běžně jen tak nepíše, přitom je to důležité, možná v té zemi nejdůležitější: na kvalitu německých pekařství. V tom je ta země nekonečně před námi, v tom jsou Němci stále civilizační nadějí a kulturní velmocí.

Německá pekařství, Bäckerei, jsou hodna obdivu stejně jako německá muzea, pečlivě udržované fasády nebo pro jiné dálnice a dieselové motory. Jsou skvěle zásobená, skvěle zařízená i esteticky krásně vyvedená. Je jich stále hojný počet, narazíte na ně na každém náměstí, v centrech samozřejmě převažují řetězce, ale každá druhá ulice má dosud nějaké menší rodinné pekařství, kde koupíte i večer čerstvý chleba, který hned nezplesniví, má chuť a vůni. Ve velkých městech pekařství pořád ještě zcela nevytlačily kebaby, na malých se drží houževnatě jako pevná součást národní identity: německý pekař, der Bäcker, je národní poklad, lidé si ho tam váží, protože mají proč.

Na frekventovaných místech jsou otevřená už od brzkého rána, třeba od šesti, zažil jsem pekařství i od pěti, když jde zbylá etnicky smíšená dělnická třída do práce. Samozřejmostí jsou na nádražích, kde svítí jako roh hojnosti a německé nepoddajnosti i v moři nového obyvatelstva. Vždy, od rána do večera, jsou plná lákavých koláčů švestkových, jablečných, meruňkových, jahodových a jiných ovocných Kuchen, různých těch medových Bienenstichů čili včelích bodnutí, koláčů drobenkových čili Streuselkuchen nebo moučníků rebarborových, makových nebo tvarohových. Vždy hojnost výborných křupavých čerstvých sendvičů s nejrůznější náplní: s mozzarellou, s bylinkami, s karbanátky, matjesy, se sledi, samozřejmě se Schinken a Salami. Vždy doplněno něčím zeleným, neuvadlým listem salátu nebo jakousi bylinou. Káva, kterou si ke Kuchen dáte, možná nestačí snobům, ale normální člověk ji ocení.

Všechno je vždy čerstvé, kypřivé, voňavé. Pulty jsou nablýskané, krásně osvětlené, připomínají klenotnictví nebo obrazovou galerii. Obsluha je bez výjimky zdvořilá, ochotná a dobře naladěná. Nenarazil jsem na prodavačku (většinou to jsou opravdu prodavačky, zpravidla ve vyžehleném a čistotou zářícím mantlu s čepečkem ve vlasech), která by se neusmála nebo se tvářila otráveně. Člověk vidí, že ji to těší, že se v té sladké hojnosti a poctivosti koupe a její nervy jsou obalovány rozkoší cukru a nešizené polevy. Je to tím, že na to zboží může být hrdá, že tohle udělá každému dobře. Plyne z toho i mé podezření, že tato skvělá kvalita pekařství jaksi souvisí s politickou stabilitou, která je plodem více méně stále spokojenosti obyvatelstva i s Angelou, která jim možná připadá jako velká německá pekařka. Ale to už je jiná věc.

S kvalitou německých pekařství se ta česká nedají srovnat, jistěže se něco zlepšilo, už to není taková bída a zoufalost jako ještě před deseti lety, kdy vrcholem byly gumové šátečky s mazlavým tvarohem a bagety v igelitu, ale rozdíl je pořád obrovský. Dobrá pekařství existují, ale jsou spíš pořád jen výjimkou, a ta i dobrá by v Německu byla spíš podprůměrná. Na malých městech pak zmizela úplně, tam je schramstly (německé) hypermarkety. České pekařství upadlo a zatím se nezvedlo. A obávám se, že ještě dlouho nezvedne. A možná tam i navždy zůstane. Výrobky z polotovarů by v Německu nikdo nežral… My jsme si na ně zvykli. Němci si zvyknou na ledacos, ale jsem si jistý, že dobré Bäckerei si vzít nenechají. Snad to naučí i ty nové Němce, kteří je jednou nahradí: i když Halal Bäckerei už nemusí být úplně ono.