Potvrzeno. Ištvan je v úzkých, nyní už zcela veřejně

Ve větvi té kauzy Nagyová, jíž se lidově říká „psí žrádlo“, máme konečně rozhodnutí prvoinstančního soudu. Padlo už v pátek a soudce na Praze 1 v něm Janě Nagyové za zneužití Vojenského zpravodajství vyměřil podmínku (jeden rok vězení s odkladem na čtyři roky). Zajímavé je, že k tomu použil tzv. trestní příkaz, což je zrychlená procedura, na jejímž konci dostanou žalobci i obžalovaní možnost nález buď přijmout, nebo ne – a teprve po něm přichází na řadu normální soudní řízení.

Zpravodajec Jan Pohůnek, který akce zosnované Nagyovou řídil, soudce během tzv. předběžného projednání žaloby zcela osvobodil. A konečně žalobu proti bývalým ředitelům Vojenského zpravodajství Ondreji Páleníkovi a Milanu Kovandovi překvalifikoval tak, že na oba generály může být uvalen jen kázeňský trest. Je tedy jasné, že v očích soudce mají všechny tři větvičky větve „psí žrádlo“ společný jmenovatel, a tím je bagatelnost žalovaných skutků.

Zadržet a vrhnout do vazby velitele tajné služby země za cosi, co posléze soud ohodnotí jako přestupek, poškodit kvůli přestupku tajnou službu republiky v očích zahraničních partnerů na roky dopředu, to je vzorová ukázka nepřiměřenosti. Ačkoliv Vrchní státní zastupitelství v Olomouci protestuje a odvolává se, po verdiktu Nejvyššího soudu z loňského podzimu je to už druhý případ ze dvou, kdy mu soudní stav jeho konstrukce bez řádného projednání vrací. Instrumenty použité v pátek byly vymyšleny, aby se notoricky přetíženým českým soudům ulevilo od balastu a mohly se soustředit na vážné případy. Nevím, jakou ještě větší potupu by soudci mohli pro Iva Ištvana tři týdny poté, co jim poslal text obžaloby, vymyslet.

Pro olomoucké VSZ je to tím horší, že právě „psí žrádlo“ považovali za nejvyztuženější část konglomerátu prohřešků a zločinů, z nichž jsou Jana Nagyová a spol. viněni. Touto větví kolem sebe mávali, když s blížícím výročím razie chtěli vykázat aspoň nějaké výsledky.

Více čtěte: Ivo Ištvan po roce: Jsme ve fázi sbírání střípků

Zbývá větev „kmotři“, která zamrzla ve fázi prověřování, větev „nehmotná korupce“ (trafiky pro odstoupivší poslance ODS), což je od počátku právnicky největší troufalost, a konečně porušení zákona o utajovaných informacích, které orgány přihodily tři čtvrtě roku po razii a v odborných kruzích je považováno za projev zoufalství.

Už po vyčlenění „psího žrádla“ ze společného řízení šířili obhájci domněnku, že pravým smyslem manévru bude asi to, aby se informace ze spisu dostaly na veřejnost a vina za to nepadala na orgány. Normálně se totiž taková usnesení o vyčleněních píší na stránku dvě, v tomto případě však potřeboval autor stránek pětadvacet. Vypisoval v nich údaje z odposlechů a především domněnky, s nimiž orgány pracují. Potom už je tak trochu jedno, od koho přesně se usnesení dostalo na veřejnost, protože tak epicky pojatá zpráva si o zveřejnění říká sama.

To, že se v novinách běžně provětrávají domněnky, s nimiž policie pracuje v tzv. fázi prověřování, označil jeden bývalý činitel ÚOOZ z předšlachtovské éry soukromě za „projev čirého zoufalství“. Teorií a domněnek, které nejsou zralé na trestní stíhání, prověřují totiž speciální útvary policie neustále velké množství. V tzv. kauze Nagyová řídí od začátku vyšetřování samo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Pokud soudy vyšší instance nedají za pravdu Ivo Ištvanovi a jeho lidem, jde to zoufalství za nimi.