Babišismus skončí před Ústavním soudem

Andrej Babiš přinesl do politiky dva výrazné rysy: posedlost sběrem informací a snahu co nejvíc omezit debatu a nahradit ji poslušností. To jsou pilíře, na nichž stojí jeho Agrofert. Místo důvěry vůči svým zaměstnancům sází Babiš na jejich kontrolu a špehování. Za tím účelem je oficiálně (skutečná motivace je nejspíš ještě podstatně pochybnější) zřízena bezpečnostní divize Agrofertuv čele s bývalým náměstkem protikorupční policie Jiřím Veselým. Babiš nám velmi barvitě na kulatém stole v roce 2013 v Lidových novinách popisoval, jak „jeho ludia hrozně kradnú a obvazujú si okolo pasu kurata“.

Zatímco jiné podnikatelské skupiny typu J&T nebo Penta fungují, podobně jako velké advokátní kanceláře nebo poradenské společnosti, na principu partnerství, což znamená, že se ve vedení hodně debatuje, Agrofert je hierarchicky řízená firma, kde rozhoduje jeden muž. Nikdy žádné partnery neměl.

V politice posedlost sběrem informací nejlépe symbolizují projekty typu kontrolní hlášení u DPH nebo elektronická evidence tržeb. Snahu o omezení debaty pak všechny ty stesky, že „parlament je žvanírna“, a snaha co nejvíc různými formami omezit debatu o prosazovaných změnách.

Oba dva rysy babišismu teď bude posuzovat Ústavní soud. Je dobře, že je tam opozice poslala. Jsou to hraniční fenomény, které výrazně mění směřování společnosti. U kontrolního hlášení bude soud na základě stížnosti skupiny senátorů posuzovat fízlování. Senátoři jsou přesvědčeni, že Babiš kontrolním hlášením, které nutí všechny plátce daně z přidané hodnoty posílat na finanční úřad přesný soupis všech svých dodavatelů, odběratelů a obchodů, které s nimi udělal, porušuje přímo Listinu základních práva a svobod. Ta v článku 10, bodě 3 říká, že „každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě“.

Kromě toho si stěžují ještě advokáti a daňoví poradci na to, že je Babišovo kontrolní hlášení nutí prolamovat mlčenlivost vůči jejich klientům. Toho by se dopustili, kdyby údaje o nich napsali do kontrolních hlášení, což po nich zákon žádá. Právě mlčenlivost je neopominutelnou součástí základního práva na právní pomoc, které zaručuje v bodě 2 článek 37 Listiny.

Shromažďování dat je velkým hitem poslední doby. Ti, kdo ho žádají, vždy Velkého bratra hájí snahou o bezpečí lidí třeba před terorismem, nebo bojem proti těm, kdo okrádají na daních stát. Na různých únicích z poslední doby jako naposledy na Panama Papers, vidíme, jak snadno se dají data zneužít. Tentokrát jde o únik ze soukromé právnické firmy. Jenže jak Julian Assange ve WikiLeaks, tak Edward Snowden vynesli data z veřejných institucí. Žijeme v době, v níž si nikdo nemůže být jistý, kdy se někde na internetu neobjeví databáze všech daňových poplatníků. Proto je rozumné, aby těch dat měl stát na jednom místě k dispozici jen nezbytné minimum.

Ústavní soudci budou muset odpovědět na otázku, jestli už se novou vlnou fízlování nedostáváme za hranu porušení základních práv na ochranu soukromí. Budou rozhodovat, jestli na to stát má ve jménu snazší kontroly právo, když berní úředníci mají odjakživa právo přijít ke každému daňovému poplatníkovi a požádat ho, aby jim ten seznam ukázal. Budou muset rozhodnout, jestli je pro ulehčení jejich práce oprávněné mít tolik citlivých dat na jednom místě.

U elektronické evidence tržeb si naopak opozice stěžuje na styl, jakým byla ve sněmovně umlčena a zákon byl na sílu prosazen. „Spor se vede hlavně o to, zda je možné schválit zákon nezákonným způsobem. Pokud Ústavní soud takovouto praxi posvětí, a to i tím, že se tím odmítne zabývat, zcela popře smysl své existence. A samozřejmě tím změní charakter naší parlamentní demokracie na demokracii ‚vládní‘. Většina si bude bez ohledu na menšinu a platné právo moci dělat, co se jí zlíbí,“ říká bývalý ministr spravedlnosti a poslanec ODS Pavel Blažek, který stížnost podal.

Bude to první velký politický test nových ústavních soudců, které do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman. Fakticky mu je ale doporučil předseda soudu Pavel Rychetský, jenž k tomu dostal volnou ruku. V obou případech by mělo rozhodovat celé plénum, takže podle hlasování i případných disentních stanovisek uvidíme, jak ústavní soudci o tom, jak babišismus mění společnost, smýšlí.

Ti, kdo si stěžují, navrhují, aby před ústavními soudci vypovídal i Andrej Babiš. O Ústavním soudu nebylo v poslední době moc slyšet. Dostal se do úplně jiné role, než když se tady po stížnostech opozice na sociální reformy Topolánkovy vlády pasoval do role třetí komory parlamentu. Tehdejší soudkyně, dnes senátorka za Zelené Eliška Wágnerová si tehdy podávala Petra Nečase v roli ministra práce jako školáka, a pokoušela se rýsovat hranice nejen sociální, ale i rozpočtové politiky.

Andrej Babiš není zvyklý na grilování. Rozhovory dává jen těm, kdo zaručují vlídné zacházení. Do televizních debat chodí nejraději bez protivníků. Když hrozí konflikt, vyšle za sebe Jaroslava Faltýnka. Jestli narazí na sebevědomého ústavního soudce, který skutečně bude poctivě hledat hranice mezi babišismem a ústavností, bude to další důležitý politický zlom.