Jen do nich, do novinářů. Babiš si to může dovolit

Značný počet oprávněně naštvaných komentářů vzbudil Andrej Babiš, když se ve stížnosti na pořady České televize Reportéři ČT a 168 hodin (nebo v jedné z verzí toho dokumentu) dožadoval pracovněprávního postihu novinářů, kteří o něm natočili kritické reportáže a podle šéfa ANO se k němu chovali nefér. Skoro by to vypadalo, že si předseda nejsilnější politické strany docela naběhl. Právě jenom vypadalo. Andrej Babiš si to může dovolit (jakkoliv netvrdím, že je ta jeho stížnost formulovaná s bůhvíjakým rozmyslem). Je populární politik, a novináři – oproti němu – populární nejsou, většině lidí to srdce neutrhne, když žurnalistům někdo zkřiví vlas.

Média ztrácejí prestiž a vliv v celosvětovém kontextu, kvůli webu přicházejí o čtenáře, inzerenty a peníze. Především ale o důvěru. Mediální svět je v západních zemích taky často světem samozřejmě sdílených pravd, jež netřeba odůvodňovat. A konfrontace světa v představách lidí v médiích s tím reálným může být docela dramatická a překvapivá, loni to svět párkrát zažil. V českém prostředí může tu nedůvěru posilovat ještě, mírně řečeno, podivná vlastnická struktura sdělovacích prostředků (co asi dneska říkají ti intelektuálové, kteří ještě před pár lety úpěli nad tou katastrofou – české noviny patří Němcům!) a vůbec nízká hladina důvěry ve společnosti. Zdejší mediální scéna je navíc značně rozštěpená, rozpadlá, taky pod vlivem často malicherných, o to však nepřekonatelnějších averzí.

Andrej Babiš je mediální hvězda, mediální magnát a zároveň mediální mučedník. Nebo se tak alespoň stylizuje – a je to osvědčená a fungující stylizace. Je to politik právě do téhle doby, v níž vliv tradičních médií klesá a jsou nahrazována – či to tak alespoň vypadá – změtí rozčilených hlasů, naštvaných monologů, jejichž hlavním účelem bývá, aby se nevelká skupina posluchačů utvrdila v tom svém. Je to skutečně, módním termínem řečeno, postpravdivý svět, protože pravdivost v něm neexistuje jako ověřitelná hodnota či hodnota ověřitelná způsobem, který by měl šanci být obecně uznán, a pravda v něm neexistuje ani jako nedosažitelný ideál.

Racionálně vedená veřejná debata se v takovém prostředí stává prakticky nemožnou. A čím je společnost a její média rozpadlejší a „postpravdivější“, tím snáze jsou také ovládnutelné. Andrej Babiš je politik pro takovou dobu, v níž patří k základním dovednostem i schopnost být skálopevně přesvědčen o věcech, jež se navzájem vyvracejí. Vysoce postavený politik, který není politik, alfasamec a zároveň stěžující si oběť. Pro každého vším a pro jistotu i ničím. Bude líp, to rozhodně.