Euroslon v místnosti
Dnes začínají volby do Evropského parlamentu. Strany, které vyjadřují většinový názor české veřejnosti „na Evropu“, což je dnes především otázka přijetí eura, budou mít zřejmě dohromady něco málo nad deset procent hlasů. Mám samozřejmě na mysli ODS a Svobodné. Jsou ty strany tak nemohoucné, že ze svého souladu s veřejností nejsou schopné získat víc? A není to argument, že Češi jsou ve své podstatě euronadšenecká společnost, jíž možná kdysi popletl hlavu sugestivní Václav Klaus, ale to už pominulo?
Občanští demokraté teď v kampani uspořádali petici pro korunu. Sklidili kvůli ní hodně kritiky - vždyť Evropský parlament o přechodu z koruny na euro v České republice nerozhoduje. Ano. Ale v té výtce sdílené tolika ústy je agregovaná velká dávka pokrytectví. Za prvé: kdy vlastně jindy se o tak důležité věci, která má potenciál změnit i základní rámec polistopadového režimu (a teď nehodnotím, jak), může s veřejností diskutovat?
Když jsme vstupovali do EU, hlavní vyjednavač Pavel Telička skutečně neběhal a nevaroval: lidi, součástí smlouvy je i závazek přijmout euro, je to nevratné, rozmyslete se dobře. A při vnitropolitických volbách, u nás tedy volbách, do sněmovny, nebyla zatím Evropa hlavním tématem nikde, dokonce ani v euroskeptické Británii. Ten správný čas na diskusi, zda náš závazek přijmout euro platí i po hrubých zásazích do konstrukce eurozóny, má v očích našich eurooptimistů tu dobrou vlastnost, že nenastane nikdy. Více než dvoutřetinová většina z posledních let, která euro podle průzkumů nechce, by se tak nikdy neuplatnila.
Občanští demokrati a stejně tak Svobodní mají předsedy, kteří toho o evropské integraci vědí víc, než většina našich certifikovaných odborníků na Evropu (hochů z nevládek dotovaných Evropskou komisí; týká se například i některých spoluautorů studie z evropského úřadu vlády). A především na rozdíl od nich a většiny ostatních politiků dělají dojem, že jejich program je v souladu s tím, co se posledních pět let skutečně děje v Evropě. Oba ale zatím nepřekonali svoje původní povolání vysokoškolského učitele. Je to ten typ češtiny, který místo slova peníze neomylně použije finanční prostředky.
A samozřejmě že ve skutečnosti jsou evropské volby pořád ještě„jen“ dozvukem loňských voleb do sněmovny, veřejnost si to v nich rozdává se skutečnými i domnělými prohnilými. Proto teď už zase vyhraje Andrej Babiš, tedy chtěl jsem napsat Pavel Telička, člověk, který by za normálnějších časů po obnažení takového střetu zájmů, do jakého se podařilo zamotat jemu (NWR-Bakala-ministerstvo financí), musel skončit.
Poznámka na závěr: Budou všichni ti, kdo dnes upozorňují na to, že kampaň za korunu se pro eurovolby strašně moc nehodí, tvrdit totéž, pokud obě partaje i s tímto programem utrpí ve volbách očekávanou porážku? Počítám, že v tom případě se v příštích letech bude říkat: program eurofobů, těch, co se drželi koruny, český lid odmítl v květnu 2013. Skoro by chtělo vypsat soutěž.
