Kariérní řád se může stát bičem na učitele

Povolání učitele prošlo v posledních letech řadou změn, bohužel často k horšímu. Platy učitelů rostou jen málo, zato papírování přibývá rychle. Učitelé, jak napovídá už samotné slovo, mají učit, hlavně číst, psát a počítat. Často jsou však zavaleni byrokracií a na výuku už jim paradoxně čas nezbývá. Nový kariérní řád může tyto problémy ještě prohloubit.

I učitelé musí mít možnost kariérně růst, vzdělávat se, získávat nové zkušenosti a dovednosti a zároveň být adekvátně finančně ohodnoceni. V posledním bodu však vidím největší problém.

Není totiž možné zavádět kariérní řád pro učitele, aniž by před tím byly správně nastavené podmínky. Předložený návrh zákona totiž úplně rezignuje na dostatečné platové ohodnocení učitelů, kteří se snaží. Ačkoliv se to mnohým nezdá, povolání učitele patří mezi nejnáročnější. Pokud mají pedagogické fakulty studovat ti nejlepší studenti, musí mít učitelé průměrný plat alespoň 35 000 korun.

Zároveň musí jít kariérní řád ruku v ruce s podrobnou valuací. Ředitelé škol samozřejmě mají mít možnost ocenit aktivnější učitele, s touto pravomocí musí být ale spojena i větší zodpovědnost. Není možné, aby se kariérní řád stal nástrojem, který umožňuje, aby ředitelé dávali peníze svým kamarádům, místo aby odměnili nejlepší učitele.

Kariérní řád se nesmí stát bičem na učitele, není možné, aby se nijak velké platy učitelů ještě snižovaly. Zároveň se obávám, že kariérní řád v nynější podobně pro učitele znamená především novou nepříjemnou rutinu a další papírování, které jim nic nepřinese, jen ukrojí z volného času. Přednášky, kurzy, školení a stáže, které mají pedagogové v rámci svého růstu absolvovat, mají být přínosné, ale nesmí se stát jen otravnou povinností. To ale vyžaduje kvalitní plán, který dosud chybí.

Zároveň by měl nový kariérní řád reflektovat fakt, že škola není klasická korporace. A je to tak správně. Stejně tak učitelé nejsou obchodní zástupci, zpravidla toto povolání vyhledávají lidé, kteří jsou jinak osobnostně založeni. Vzhledem k tomu, že se ve školství pohybuji již desítky let, vím, že učitelé se většinou chtějí vzdělávat, mají zájem o svůj obor a věnují se mu i ve volném čase. Stát by jim toto měl umožnit, ovšem nutnou podmínkou je zajištění dostatku finančních prostředků, na což ale tato vláda rezignuje.

Je mi proto líto, že tento zákon, možná dobře myšlený, je promarněnou příležitostí. Stane se jen koulí na noze učitelů, kterým nic nepřinese, ale zatíží je dalšími povinnostmi. To už ale na ministerstvu nebude nikoho zajímat, protože mají „splněno“.

Učitelé si podle mého názoru zaslouží více pozornosti, ale hlavně více peněz na výplatní pásce.