Inspekce není inkvizice

Před několika dny jsme si připomněli 25. výročí České školní inspekce. Čtvrtstoletí instituce, o kterou se lidé příliš nezajímají, přitom by měli.

Inspektorů se nejčastěji obávají samotní učitelé. Vím o případech předem nacvičených hodin, které jako by vypadly z příručky o správné výuce. Někteří učitelé tuto ukázkovou lekci používají, jakmile se v lavici kromě žáků objeví nezvaný host, ať už ředitel, rodič nebo inspektor. Zajímavé je, že i studenti obvykle zbystří: více se soustředí, aktivně se zapojují a méně vyrušují. Všichni tak staví Potěmkinovu vesnici, jen aby měli klid a příští hodinu se vše vrátilo do vyjetých kolejí. Z toho vyplývá, že učitelé, ale i žáci, vnímají návštěvu jako nepřátelskou. Je to samozřejmě škoda, protože cizí člověk může zprostředkovat nezávislý pohled a pomoci vyřešit řadu problémů. Otázkou zůstává, zda tento uzavřený postoj ze strany některých pedagogů souvisí s naší národní povahou, s apriorní nedůvěrou v někoho, kdo přišel „ze shora rozdávat knížecí rady a kritizovat“, nebo je problém jinde.

Musíme se zároveň ptát, proč si učitelé často oddechnou, když inspekce školu opustí, proč ji nevnímají jako vítanou příležitost posunout se profesně dál. Možná je to obrazem České školní inspekce, která je občas vnímána jako inkvizice, která přichází, jen aby mohla najít chyby a učitele bezdůvodně pranýřovat. Neříkám, že to tak je, ale bohužel obraz bývá často hmatatelnější než realita. Potom se pedagogové uzavírají a odmítají odhalit, jak vzdělávání skutečně probíhá. To samozřejmě brání nejen problémy řešit, ale i je pojmenovat.

Přitom školství trpí mnoha neduhy: žáci dlouhodobě ztrácí řadu důležitých kompetencí, ani neexcelují v mezinárodních testech. Studenti přichází hůře připraveni na univerzitu, která pak musí suplovat střední školu a vzdělávání je tak mělčí. Na univerzitě jsem strávil přes 20 let a bohužel mohu tento trend potvrdit. Nižší stupně vzdělávání trápí i nárůst různých patologických jevů, jako je například šikana. I s řešením těchto problémů by inspekce měla pomáhat.

Jako člověk, který se přes dvě desetiletí pohybuje v prostředí vzdělávání, věřím, že Česká školní inspekce bude v příštích letech učitelům nabízet pomocnou ruku tak, aby se nebáli ji sami oslovit, sami pozvat do hodiny, aby díky tomu získali nadhled nezaujatého člověka, zkušeného pedagoga, který během své učitelské praxe slavil nejeden úspěch.