Český prezident proti českým zájmům

Je mi to trochu trapné, ale zase píšu o Milošovi Zemanovi. Činím tak navíc s vědomím toho, že míra, do níž prezident „zalehl“ českou debatu, je nepřiměřeně veliká a jeho faktickému významu neodpovídající. I toho, že její standardy snižuje způsobem, který je destruktivní – nejenom tím, co do ní vnáší (neúctu k právu a urážky například), ale tím, jak ovlivňuje svoje kritiky. Ne snad, že by ho napodobovali, ale nechají prezidenta, aby jim nastavil intelektuální laťku k přeskočení. Trefováním snadných terčů si  přitom jeden svou mysl moc nepocvičí.  Často by asi bylo lepší ty zemanismy ignorovat než pobouřenými reakcemi vytvářet mylný dojem jejich důležitosti.

Jenomže není zemanismus jako zemanismus, „dolet“ některých z nich může být docela dlouhý, jakkoli uprostřed toho prezidentova kontinuálního slovního ohňostroje třeba nejsou tolik nápadné. Miloš Zeman se nechal slyšet, že by v nadcházejících amerických prezidentských volbách volil Donalda Trumpa, podobný „signál“ vyslal na Twitteru i prezidentův mluvčí Ovčáček. Vlastně nic překvapivého. Miloš Zeman a Donald Trump si mohou být blízcí naturelem, mírou kontroly nad jejich slovním projevem, skladbou voličstva, slabostí pro Vladimira Putina a další silné či spíš silácké vůdce. Jenomže existuje taky něco jako české státní či národní zájmy. Třeba ten bezpečnostní. A český prezident by – když už vůbec pocítí potřebu se k americkým volbám tímhle způsobem vyjadřovat – měl brát ohled především na ně. Když Donald Trump promlouvá o věcech, jež se jich bezprostředně týkají, vystupuje proti nim. Jeho vztah k NATO je , mírně řečeno, chladný, jeho postoj k bezpečnostním zárukám vůči spojeneckým zemím prakticky odmítavý. Jeho zahraničně politické představy ujeté, nesmyslné a potenciálně destruktivní (viz jeho úvahy o stažení amerických vojáků z Japonska a Jižní Koreje s tím, že by se těm zemím pak „dovolilo“ mít vlastní atomový arzenál). Právě tohle je přitom kritérium, podle nějž by měl český prezident toho potenciálního amerického hodnotit. V zahraniční politice je Donald Trump kandidát chaosu a Česko je země chaosem velice zranitelná. Ano, Miloš Zeman je taky „prezident chaosu“, v zahraniční politice podobně koncepční a poučený jako Trump. Svůj k svému, nic jiného se čekat nedalo. Zvykli jsme si. Jenomže právě to zvyknutí si je svým způsobem nebezpečné.  Český prezident vytupuje proti českým zájmům, ano, taková je realita. Neměla by ale být přijímaná jako samozřejmost, která snad ani nestojí za slovo.