Odsouzení ‚teroristů z IRA‘. Justiční omyl, který dodnes straší Británii

Matka Anne jako hlava rodiny Maguirů, její manžel, dva synové, bratr, švagr a rodinný známý, ti všichni si za ukrývání výbušnin pro IRA rozdělili rozsudky v úhrnné hodnotě 73 let. Nikdo z nich však žádné bomby pro IRA nikdy neukrýval. Před 40 lety, 4. března 1976, byl definitivně stvrzen jeden z největších justičních omylů Británie. Byl to poslední ze tří velkých obdobných justičních omylů v polovině 70. let, kdy postupně byli do vězení poslány tři skupiny údajných teroristů, kteří se ale ničím neprovinili.

Na rodinu Maguirů policie narazila při vyšetřování takzvané Guildfordské čtyřky, čtveřice lidí, kteří byli v roce 1975 neprávem odsouzeni za pumový útok spáchaný příslušníky Irské republikánské armády (IRA). Švagr Anne Maguirové Guiseppe Conlon přijel v prosinci 1974 do Londýna z Irska, aby se setkal s obhájci svého syna, který byl obviněn z podílu na bombovém útoku z Guildfordu. Gerry Conlon si nakonec se třemi přáteli odseděl patnáct let za teroristický útok, který nespáchal (na základě zkušenosti pak napsal později zfilmovanou knihu Ve jménu otce), jeho otec přivedl policii k rodině Maguirů.

Detektivové, jistí si svým úsudkem, označili dům Maguirů na severu Londýna za skladiště a továrnu IRA. Testy na nitroglycerín jejich domněnky částečně potvrdily, substance této látky se nacházela na kůži šesti ze sedmi obžalovaných. Výsledky nicméně nebyly nikterak průkazné. Nitroglycerín se například objevoval jen na některých vzorcích a ani absence dalších důkazů nicméně nezabránila policii popohnat rodinu k soudu, který trval šest týdnů.

Anne a její manžel Patrick dostali po čtrnácti letech, jejich synové – sedmnáctiletý Vincent a čtrnáctiletý Patrick – pět, resp. čtyři, a trojice bratr Anne – Sean Smyth, švagr Giuseppe Conlon a rodinný přítel Patrick O‘Neill dostala po dvanácti letech. Všichni si své tresty odseděli. Už v průběhu jejich trestu, zvláště poté, co ani na smrtelné posteli Conlon, který zemřel v roce 1980 ve vězení, nepřiznal svou vinu, se začalo pochybovat, zda-li se spravedlnost nezmýlila. Až v roce 1991 – rok po propuštění Anne a jejího muže – to Britové přiznali. Ještě loni v únoru se ministerský předseda Tony Blair Maguirům omlouval za křivdy, které jim systém způsobil.

Čtěte více: Assange má být volný a odškodněn, vzkazuje OSN Britům