Appeasement Merkelové vůči Rusku
Americký senátor John McCain označil evropskou politiku během ukrajinské krize za novou verzi appeasementu, tedy ta ustupování evropských velmocí vůči nacistickému Německu. Zvláště z pohledu Čechů jde o trpkou připomínku, i když je tentokrát obětí jiný národ.
Páteční cesta Angely Merkelové a Francoise Hollanda do Moskvy má skutečně řadu společných rysů s výletem Neville Chamberlaina a Édouarda Daladiera do Mnichova před 77 lety. Přiletěli nabízet ruskému prezidentovi Vladimíru Putinovi mírový plán, při kterém se předpokládá, že Ukrajina fakticky předá Rusům část svého území dnes obsazeného separatisty. Prezident Hollande po návratu z Moskvy poraženecky prohlásil, že se dohoda musí najít v zásadě za každou cenu. „Když se nám nepodaří najít nejen kompromis, ale také trvalý mír, potom víme zcela přesně, jaké tu bude mít následky. Říká se tomu válka,“ prohlásil Hollande. Postoj kancléřky Merkelové se příliš neliší. „Vojensky se tato krize řešit nedá,“ prohlásila přece jen méně dramaticky na včerejší mezinárodně-politické konferenci, která shodou okolností proběhla také v Mnichově. Proto nedává smysl začít s dodávkami zbraní na Ukrajinu, jak požaduje McCain a další američtí diplomaté. Není prý možné vyzbrojit Ukrajinu do té míry, aby to odradilo prezidenta Putina od další podpory východoukrajinských separatistů a snahy podřídit si kromě Krymu ještě další území Ukrajiny.
V Moskvě se ještě nic definitivně nedohodlo a další pokračování bude dnes při konferenčním telefonátu, kterého se účastní také ukrajinský prezident Petro Porošenko. Směr moskevské debaty však účastníci zveřejnili. Bude aktualizována dohoda uzavřená loni v září v Minsku, která předpokládala, že se na východě Ukrajiny zastaví boje a že vznikne nárazníkové pásmo hlídané neutrálními vojáky či pozorovateli. Aktualizací se v první řadě myslí posun nárazníkového pásma směrem na západ, protože od září zaznamenali separatisté územní zisky, které zřejmě rozšíří při probíhající ofenzivě.
Do aktualizace může být zahrnuto také složení jednotek, které budou nárazníkové pásmo hlídat. Podle Minské dohody to měli být pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, teď však vůdce separatistů Denis Pušilin žádá změnu. Na klid zbraní by měly dohlížet „mírové sbory“ složené z vojáků zemí, které se účastnily minského jednání. To v překladu znamená, že mír na Ukrajině by jako nestranný účastník hlídala ruská armáda. Dalším účastníkem Minské dohody byla už jen OBSE, která však armádu nemá. Pušilin tak vlastně žádá, aby se na Ukrajině opakoval scénář z Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří, kde boje zastavil zásah mírových sborů z Ruska, které v těchto zemích ostatně zůstaly dodnes.
Aktualizace Minské dohody podle požadavku separatistů upomíná ve značných detailech dohodu z Mnichova. Pokud bude schválena ve výše popsané podobě, pak se evropská diplomacie kancléřky Merkelové nařčení z appeasementu jen tak nezbaví. Přesto existuje proti situaci před 77 lety řada rozdílů.
První je v postoji samotné kancléřky. Podle historiků britský středostavovský gentleman Chamberlain v Mnichově opravdu uvěřil slibům Adolfa Hitlera, že kromě Sudet nebude požadovat další území. Rodačka z komunistické části Německa Merkelová si o Putinovi nedělá žádné iluze a vždy bude počítat s variantou, že své sliby poruší.
Další rozdíl je v tom, že Putin není Hitler. Německý vůdce byl v roce 1938 připraven na válku a velice se rozčílil, když Britové a Francouzi v Mnichově jeho záměrně přemrštěné požadavky přijali. Dočasně se proto musel spokojit s mnohem menším územím, než chtěl dobýt. Není jasné, jaký je další postupný cíl Putina, přepadení Ukrajiny vlastní armádou však zcela jistě nechystá.
Nedá se srovnávat ani ekonomická síla Německa před druhou světovou válkou a současného Ruska. Ekonomické a technologické schopnosti Němců byly koncem třicátých let tak velké, že dokázali pět let čelit přesile tří nepřátelských velmocí. Ruská ekonomika však stojí na pokraji propasti a Putinův boj za východní Ukrajinu má mimo jiné odvést pozornost občanů od nastávajících těžkých časů. Na ekonomickou slabost Ruska také spoléhá Evropská unie a dala to zaváděním sankcí několikrát najevo. Na východě Evropy dnes vládne už rok podivné bezčasí, při kterém jsou do sebe pevně zaklesnuti dva protivníci, Rusové s Ukrajinci. V průběhu přetlačování a lokální války se v obou zemích průběžné zhoršuje životní úroveň. To není možné donekonečna, a proto se dá předpokládat, že dlouhodobě neudržitelná situace vyústí dříve nebo později do nějaké krize, během níž se ukrajinský konflikt vyřeší. Šéf NATO Jens Stoltenberg varuje, že může dojít k rozšíření Putinovy hybridní války do Pobaltí, politolog Michal Romancov spekuluje o tom, že dojde k živelným protiputinovským bouřím v okrajových částech Ruska, další publicisté zkoumají vyhlídky palácového převratu v Moskvě. Evropská unie věří, že to bude něco pozitivního.
Angela Merkelová připomněla na včerejší mnichovské konferenci stavbu berlínské zdi v roce 1961, které americké jednotky umístěné v západní části Berlína nezabránily. Nikdo jim tehdy nevyčítal appeasement. Demokracie nakonec berlínský konflikt vyhrála, i když trvalo osmadvacet let, než zeď padla. Němci mají jiný pohled na historii a ostatní Evropané, kteří jim svěřují jednání s Ruskem, by s tím měli počítat.
