Jsou diváci na rozdíl od kritiků blbci?
Filmová válka
1
Je ta Lída Baarová dobrá, nebo se to fakt režisérovi Renčovi nepovedlo? Jasno mají filmoví kritici (nepovedlo!), ale i návštěvníci kin (povedlo!) a dokonce i prezident Zeman a ministr Babiš (povedlo!). Za premiérový týden dílo vidělo téměř 112 tisíc diváků, což je pátý nejlepší start českého filmu. Proč je ale pořád u mnoha filmů tak propastný rozdíl mezi pohledem odborníků a lidmi, kteří na rozdíl od nich dobrovolně obětují poměrně dost peněz, aby nějaký film viděli?
Nechci diskutovat o filmech, jako jsou různé druhy Kameňáků či Prci, prci, prcičky. V nich jde pouze o řachandu nižšího levelu, kterou nemá cenu hodnotit. Je to zábava pro určité publikum a je v podstatě nepochopitelné, že někdo to někdy vážně hodnotí a hledá v něčem podobném kousky filmového umění.
Jiná otázka je, proč i na oscarové filmy či díla oceněná u nás Cenou české filmové kritiky chodí tak zoufale málo diváků? Jsou experti tak strašně chytří a ostatní tak hrozně hloupí? Nechci se s podobnou teorií už dlouhá léta smířit. Tak čím to je?
Odpověď bych hledal v diametrálně odlišném pohledu na film. Odmítám u toho tvrzení, že většina diváků chce pouze odlehčené komedie a nechápou hlubokomyslná díla, o kterých ale pouze autoři vědí, že jsou hlubokomyslná. Film je uměním i zábavou. Divák u toho tolik nerozlišuje kameru, střih a dokonce někdy ani moc nevnímá hudbu. Je proto méněcenný? Nebo kritici naopak žijí ve svém myšlenkovém ghettu, do kterého nechtějí ostatní pustit?
Několik příkladů.
Viděl jsem zatím tři z osmi filmů nominovaných letos na Oscara jako „nejlepší film“. Protože patřím mezi tu většinu „filmových blbců“, některé nominace nechápu.
Leonardo DiCaprio je skvělý herec (řekl bych, že čím starší, tím lepší), ale že by si film Revenant Zmrtvýchvstání zasloužil nominaci na 12 Oscarů? Příběh lehce předpokládatelný, scénka s bojujícím medvědem pohádkově neuvěřitelná, na několika místech máte čas odběhnout si uvařit kafe, a přesto v podstatě o nic nepřijdete. Film má výbornou návštěvnost a posbíral i slušné kritiky. V tomto případě se názor odborníků a diváků k sobě blíží. Je to prostě DiCaprio, víc bych za tím nehledal.
Dalším nominantem je irsko-kanadský Room. Příběh výjimečný – úchyl zavře mladou ženu do jedné místnosti, znásilní ji, mají spolu dítě a zločinec matku a syna drží léta mimo okolní svět. Ovšem po filmové stránce, od kamery až po střih, spíše bída. U nás zaznamenal jen ubohých 3 tisíce návštěvníků.
Do elitního výběru se dostal i Most špiónů (Bridge of Spies) známého režiséra Stevena Spielberga. Film se tváří, že věrně kopíruje historické události (jedná o výměnu ruského špiona a amerického letce za studené války), ale je plný faktografických chyb. Ano, slyším, to je přece filmařská licence, to jste opět jenom nepochopil… No, nepochopil. Proč je to ale odpouštěno Spielbergovi, a ne Renčovi? V Česku dorazilo do kin jen 52 tisíc diváků.
Cenu české filmové kritiky nedávno získal film scenáristy a režiséra Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Divák má u něj celou dobu neodbytný pocit, že se neztratil někdo v Mnichově, ale že u natáčení se ztratil režisér i s celým štábem. Film-nefilm, přesto sbírá ocenění. Jen divák-blbec zase nic nepochopil – dostavil se v počtu necelých 30 tisíc, což je zoufale málo.
Nejsem pesimista. Filmová válka mezi kritiky a diváky je občas i přerušena. Zvláštní je, že jen v minimu případů. Brzy nás proto jistě čeká radostná událost – kritici budou ukojeni a diváci se do kin pohrnou. Mám obavu, že to pak ale bude nuda…
