Nejdéle vězněný novinář světa. V režimu jednoho muže

Dlouhých patnáct let. Tolik tráví za mřížemi uzbecký novinář Muhammad Bekjanov. Režim diktátora Islama Karimova ho drží ve věznici Kagan v oblasti Buchary, která patří k jednomu z nejdrsnějších vězení vůbec. Je tak jedním z nejdéle vězněných novinářů na světě. Na jeho případ upozornila organizace Human Rights Watch, která vydala rozsáhlou zprávu o nelidském zacházení s vězni v Uzbekistánu.

Nevládní organizace pro lidská práva Human Rights Watch (HRW) popisuje špatné podmínky v uzbeckých vězeních, mučení a absurdní prodlužování trestů. 29 ze 44 dotazovaných politických vězňů uvedlo, že byli mučeni buď již během trestního řízení či při výkonu trestu. Elektrickým proudem, biti kovovými holemi, plastovými lahvemi naplněnými vodou. Vyšetřovatelé a dozorci je sexuálně ponižovali a odváděli na samotku, kde byli nuceni ve výkalech a krvi zůstávat bez vody a jídla po několik dní.

Vláda jednoho člověka

V roce 1991 se v Uzbekistánu konaly prezidentské volby. Kandidátů bylo několik – mezi nimi i zakladatel opoziční strany a stejnojmenného periodika ERK (Svoboda), bratr Bekjanova, básník Muhammad Salih. I přesto, že měl velké šance, vyhrál Islam Karimov, v té době generální tajemník Komunistické strany Uzbekistánu. Později jeden z nejhorších diktátorů světa. Karimov byl opakovaně obviněn z ovlivňování voleb. Bez výsledku. Prezidentský úřad neopustil již 23 let.

Po sérii teroristických útoků na vládní budovy v Taškentu v roce 1999 bylo oficiálně obviněno Islamistické hnutí Uzbekistánu (Islamic Movement of Uzbekistan, IMU). V celé zemi to vyvolalo velmi striktní zákroky v oblasti politické, náboženské a hlavně svobody tisku.

Úřady opakovaně pronásledovaly členy ERK. Nakonec novinář Muhammad Bekjanov musel utéct před stíháním na Ukrajinu. Stále ale pracoval pro ERK a periodikum tajně posílal do Uzbekistánu. Ovšem 15. března 1999 ho v Kyjevě ukrajinští policisté zatkli a převezli zpět do Uzbekistánu. Zde ho čekal soud a následně tvrdý rozsudek: 14 let vězení za organizování teroristického útoku a distribuci periodika ERK z exilu. Jeho brart, vůdce strany Salih utekl před justicí do Norska.

Bekjanov poskytl v roce 2003 médiím své první interview od zatčení z vězeňské nemocnice, kde se léčil z tuberkulózy. Přišel o berlích a tvrdil, že kvůli mučení ohluchl na pravé ucho a při výslechu mu zlomili nohu.

Prezident Karimov počítá mezi nepřátele státu aktivisty za lidská práva, již zmíněné novináře, umělce, duchovní, ale i mnohé podnikatele. Většinou jsou jednoduše odsouzeni za protiústavní činnost či náboženský extremismus. A jejich tresty jim jsou opakovaně prodlužovány.

Čtěte také: Uzbecký diktátor konečně umlčel kritickou dceru

Bekjanov, který kvůli bití přišel o zuby, měl být už dva roky na svobodě. V roce 2012, po třinácti letech vězení, mu ale trest prodloužili o dalších pět let. Přišlo nové obvinění: ohrožení ústavního pořádku. Uzbecký novinář se tak délkou trestu přibližuje dvaceti rokům.

„Proces se velmi podepsal na zdravotním stavu mého muže. Když jsem za ním po roce a půl od prodloužení trestu přišla do věznice, vůbec jsem ho nepoznala,“ uvedla pro server RFE/RL.org jeho manželka Nina Bekjanová. Naděje obou se teď upínají k roku 2017, to by měl Bekjanov vyjít na svobodu. Snad.

Uzbecká vláda důrazně popírá, že by ve věznicích docházelo k podobným praktikám.

Bizarní pravidla a jejich sankce

26.září 2014 vydala HRW na základě soudních dokumentů a rozsáhlých rozhovorů, a to i s nedávno propuštěnými deseti vězni, zprávu „Až na samý konec: politicky motivované věznění v Uzbekistánu“. Upozorňuje na podmínky ve věznicích a absurdní prodlužování trestů kvůli porušování pravidel. Takovým porušením může například být špatně oloupaná mrkev, přeříkávání modliteb či nedovolená návštěva toalety.

Podle HRW by odhadovaný počet politických vězňů měl být kolem 10-12 tisíc. Tato čísla ale nejsou přesná, jelikož uzbecká vláda zakázala zahraničním novinářům a odborníkům na lidská práva z OSN vstup do země, do jednoho z nejvíce autoritářských a nejmlčenlivějších režimů.