Všichni proti fašismu těch druhých

České hlavní město včera poctila vzácná návštěva, jeho centrem defiloval zástup urostlých nebo alespoň tělnatých mužů, ozdobených větším než malým počtem trikolór, pěticípých hvězd, orlic a svatojiřských stuh, na silných strojích ze značné části americké výroby. Do Česka zavítali Noční vlci – motorkářský gang blízký prezidentovi Putinovi. Motorkářský gang Noční vlci blízký ruskému prezidentovi. Co je to, proboha, za termín? Jako kdyby vypadl ze stránek tři roky starého románu Telurie Vladimira Sorokina, fragmentárního popisu budoucího Ruska, rozpadnuvšího se na množství bizarních útvarů spravovaných na základě výstředních ideologií (i název Luhanská republika by se do té knihy hodil), spojují se v nich dávné atavismy i moderní technologie. Fikce někdy marně uniká před rychle se vyvíjející realitou.

S Putinovou motorizovanou smečkou se tento týden sešel jihomoravský hejtman Hašek, jeho pózování s členy gangu i způsob, jímž ho později vysvětloval, také vyvolával všelijaké literární asociace, v hejtmanově případě spíše – to je tedy náhodička – haškovské. Spisovatelovu jmenovci se podařilo docela přesně styl veledůležitého ignorantství veřejných činitelů, který Jaroslav Hašek karikoval.

Hašek ve společnosti motorkářů uctil památku bojovníků proti fašismu, aby taky ne, proti fašismu totiž, zdá se, dnes bojují všichni. Fanoušci ruského šovinismu, obdivovatelé syrského prezidenta Asada, Putinova spojence a představitele režimu, který poskytl úkryt a práci v oboru uprchnuvšímu šéfovi Gestapa, bojovníci proti imigraci i bojovníci za její uvolnění, bojovníci proti Bruselu i stoupenci Unie. Fašismus, nacismus, Hitler jsou ty nejopotřebovanější argumentační berličky, rekvizity. Na „reductio ad hitlerum“ člověk naráží v těch nejabsurdnějších kontextech – mě se to například přihodilo v debatě o jak moc mají být majitelé kaváren nadšení z toho, že k nim do podniku přišel rodič s malým dítětem. Argumentace nacismem přináší těm, kdo si ji oblíbili, dvojí prospěch. Diskvalifikuje protivníka jako Hitlera v malém a taky pozvedává mluvčího na úroveň hrdinů a hrdinek toho skutečného boje proti nacismu. Je-li XY roven Hitlerovi, jsem já někdo jako Jan Karski. Dnes je výročí konce války, vítězství nad nacismem. Možná by ho bylo dobré uctít i tím, že aspoň tenhle jeden den v roce si člověk taková nemístná srovnání odpustí. A dá tak třeba najevo povědomí o tom, že odvahu, sílu, schopnost udělat někdy až strašlivá rozhodnutí nebo se obětovat, jež lidé, kteří proti nacismu skutečně bojovali, museli osvědčit, po něm naštěstí ještě pořád nikdo nechce.