Komunisté zkoušeli, kam až mohou zajít. Zatím bez trestu
PROVOKACE KSČM
NOVÉ
Úspěšný rok mají za sebou čeští komunisté. Nikoliv výsledkově. Ale ve snahách posunout hranice, kam až si mohou dovolit zajít, určitě. Hned začátkem roku to ostatně ve vysílání České televize předvedla dlouholetá poslankyně KSČM a povoláním učitelka Marta Semelová, když zapochybovala, zda přiznání Milady Horákové v procesu z 50. let bylo skutečně vynucené. Za výrok ji hrozilo až deset let vězení, nakonec ale žádný postih nepřišel. KSČM má za sebou v roce 2014 přešlapů více, korunovala je cesta šéfa komunistů Vojtěcha Filipa do Ruska bez vědomí poslanců. Více čtěte v posledním díle seriálu deníku ECHO24.cz o problémech sněmovních stran.
Marta Semelová je svými výroky, které se často pohybují za hranou, dobře známá. S kolegou Miroslavem Grebeníčkem patří ke stalinistickému křídlu strany a ve sněmovně oba už mnohokrát vyvolali bouřlivou debatu. Zatímco dříve ale Semelová popouštěla uzdu svým prohlášením na stranických schůzích, konferencích, tradičních setkáních 1. května u Křižíkovy fontány nebo právě před poslanci, tentokrát se nechala slyšet rovnou ve vysílání České televize. A stálo to za to.
Až deset let vězení za slova o Horákové
Semelová jako dlouholetá školská odbornice KSČM mluvila v polovině února v Hyde Parku České televize hlavně o školství. Dostala se ale i k otázkám svobody a dnešního pohledu na dobu před rokem 1989. Ta je podle poslankyně podávána neobjektivně, protože se zveličují negativa. Semelová během pořadu neopomněla ani několik kontroverzních výroků, například když mluvila o popravě Milady Horákové.
Tu sice považuje za nešťastnou, jedním dechem ale dodala: „Dost pochybuji o tom, že to přiznání Milady Horákové bylo vynucené.“ Další výrok na hraně se týkal vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Tuto událost by Semelová rozhodně nenazvala okupací. „Já bych to nazvala internacionální pomocí, která ale nám jako komunistické straně přinesla do budoucna mnohé problémy s tím, jak se lidé dívali na komunistické hnutí,“ vysvětlovala poslankyně.
Na Semelovou obratem zamířilo trestní oznámení a stíhat ji chtěl i státní zástupce. Popírat zločiny komunismu je podle něj stejně trestné jako popírat zločiny nacismu. Žalobce věc předal policii k prošetření a Semelová musela v dubnu dorazit k podání vysvětlení. Za podporu hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka jí hrozilo až deset let vězení.
„Vysvětlila jsem to v tom smyslu, že jsem řekla své názory, a ty se opírají o různé historické prameny nebo filmové dokumenty. Nemyslím si, že bych se dopustila něčeho trestného,“ řekla posléze Semelová ve vysílání ČT24.
Poslankyně ale nakonec začátkem prosince dostala předčasný vánoční dárek, když policie její případ odložila. K výrokům Semelové se vyjádřil znalec na extremismus a ten nezjistil porušení zákona. Politička tak může podobné věci vyprávět s klidem dál, nic jí nehrozí. Dost možná tak letos byla znovu posunuta hranice, kam až mohou komunisté svými výroky relativizujícími 40 let totality zajít.
Příběhy o komunistickém bezpráví prý matou děti
Semelová, zřejmě posilněná uzavřením předchozí kauzy, se o pár dní později v Poslanecké sněmovně pustila do dalších úvah. Tentokrát se do jejího hledáčku dostal vzdělávací projekt Příběhy bezpráví, který mladým lidem přibližuje zločiny komunistického režimu. Podle poslankyně projekt pouze dezorientuje děti při výuce dějin.
Komunistická poslankyně po svém navázala na Miroslavu Němcovou z ODS, která během interpelací na premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD) kritizovala výuku moderních dějin na školách. Němcová se ovšem právě o projektu Příběhy bezpráví zmiňovala pozitivně. Semelová dle svých slov může s kritikou výuky dějin souhlasit.
„Bohužel už nemůžu souhlasit s tím, že k tomu přispívá program Příběhy bezpráví, které jsou velmi dezorientační formou výuky dějin, ale možná by bylo dobře v programu opravdu pokračovat a příběhy bezpráví dělat zase z této nové společnosti, která tady je, to znamená ukazovat příběhy bezpráví, které se dějí teď, tady, za těch 25 let, kdy jsou lidi bez práce, kdy jsou lidi na ulici, protože nemají na bydlení, kdy jsou lidi, kteří nemají na zdravotnictví, na léky a tak dále, kdy jsou žebráci,“ prohlašovala za řečnickým pultíkem Semelová.
To tehdy rozlítilo i ministra kultury Daniela Hermana z KDU-ČSL, který neváhal vystoupení poslankyně srovnat s příkladem z období nacismu.
Více čtěte: Semelová vrací úder. Příběhy o komunistickém bezpráví prý matou děti
Filip letí do Ruska. Bez vědomí poslanců
O další pozdvižení se začátkem listopadu postaral šéf KSČM a současný místopředseda sněmovny Vojtěch Filip. Odjel totiž na zahraniční cestu do Ruska, kam ho pozval místopředseda Státní dumy Sergej Železňak. Člověk, který je kvůli anexi Krymu na sankční listině USA a EU. O Filipově cestě nerozhodl organizační výbor dolní komory parlamentu, ale sám její předseda Jan Hamáček (ČSSD). Řada poslanců se tak o cestě dozvěděla až z médií.
Filipův výlet vyvolal ostrou debatu na plénu sněmovny, která se následně od cesty distancovala a přijala usnesení, že předseda komunistů v Rusku nereprezentuje dolní komoru.
„Vojtěch Filip se dnes večer sejde se svými soudruhy. Cokoli bude říkat, bude říkat ústy Poslanecké sněmovny. Pokud oficiální reprezentant navštíví ruskou Dumu na pozvání tohoto člověka, tak nám musí být jasné, jakým způsobem toho dokáže zneužít ruská propaganda a jakým způsobem o tom budou informovat zahraniční média. Je to cesta, která poškozuje zájmy České republiky,“ varoval například první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
Kriticky se ale na cestu díval i premiér Bohuslav Sobotka: „Domnívám se, že organizování parlamentních delegací do Ruska v těchto týdnech a měsících je do značné míry riskantní záležitostí, protože to může být propagandisticky zneužito.“
Sám Filip po tlaku poslanců prohlásil, že v Rusku bude jednat sám za sebe. I přesto mu sněmovna jeho soukromou cestu proplatí. Šéf dolní komory Hamáček si totiž i po jednání s kolegy z organizačního výboru stojí za svým. Pravomoci prý nepřekročil a cesta bude uhrazena z rozpočtu Poslanecké sněmovny.
