Severní Korea: ztrácí mladá generace víru v režim?

Po desetiletích absolutní kontroly Pchjongjangem se železné okovy, které svazovaly životy obyčejných lidí, konečně povolují. Podstatou je jejich víra. Mladá generace Severokorejců už propagandě režimu nevěří. Redaktorka deníku Guardian Tania Braniganová hovořila s některými z nich.

Severokorejka Chae Un-ee žije a pracuje, jako mnoho dalších jejích krajanů, na severu Číny v hraničním městě Yanji, aby uživila svou rodinu, která zůstala v Severní Koreji. Má štěstí. Jejímu manželovi i dětem se zatím daří nepozorovaně proklouznout k řece, která je blíže k čínským telefonním stožárům, a získat tak mobilní signál. Mohou si tak s ní díky propašovanému telefonu „povídat“ téměř každý den.

„Hovor musí být velmi rychlý, jen několik vteřin, protože jinak je možné telefon vystopovat,“ řekla Guardianu Chae. „Chci hlavně jen slyšet jejich hlas a vědět, že jsou v pořádku. Pokud mi nezavolají, mám o ně strach. Situace v zemi je velmi napjatá,“ dodala.

Chae není disident, ani přeběhlík. Je to pouze matka pracující v zahraničí, aby nakrmila svou rodinu. Kontrola severokorejských občanů je ale tak přísná, že i práce u jediného významného spojence v regionu, by mohla pro rodinu znamenat tvrdý trest.

Chae pracuje jako služka. Ze svého měsíčního platu dokáže rodině v Severní Koreji zaplatit jídlo na celé čtyři měsíce. V Číně obdivuje moderní kuchyňské vybavení, dostatek rýže nebo neustálý přívod plynu a elektřiny. „V Číně se můžete sprchovat, kdy jen chcete,“ diví se Chae.

„Největším šokem je svoboda,“ říká Chae. Čína má jeden z nejrozsáhlejších a sofistikovaných systémů cenzury. Pravidelně vězní aktivisty a disidenty. Ale může se používat internet nebo sledovat zahraniční filmy. „Můžete nosit to, co se vám líbí, nebo cestovat do zahraničí. Můžete si stěžovat na sousedy nebo na úředníky,“ uvedla.

Režim lidem diktuje i typ účesů

I 60 let po svém vzniku je Severní Korea stále totalitní stát, který potlačuje nejenom svobodu projevu a shromažďování obyvatel, ale kontroluje i jejich živobytí, návyky nebo účesy. Pro ženy je povoleno pouze 18 typů účesů, pro muže 10.

Podle zprávy OSN, kterou vydala minulý měsíc, „závažnost a rozsah porušování lidský práv v Severní Koreji nemá v současném světě obdoby.“ Pchjongjangská média líčí Severokorejce jako národ sužovaný nepřátelskými silami, které sjednocuje oddanost k jejich vůdci Kim Čong-unovi. Ve skutečnosti ale pravá podstata tuhého režimu – víra lidí – podle dotazovaných Severokorejců žijících v Číně oslabuje.

Pokud propagandě věříte, budete trpět

„Život v zemi před 20 lety byl mnohem lepší. Všichni byli spokojení,“ řekla Chae. „Samozřejmě, že dnes už nikdo v lepší život v zemi nevěří. Ti, kteří to říkají, tak myslím, že prostě lžou,“ dodala. Lidé podle Chue říkají, že „pokud propagandě věříte, budete trpět.“ Nikdo ze Severokorejců by se s cizincem takhle otevřeně o režimu uvnitř země neodvážil mluvit.

V posledních letech někteří z 25 milionů obyvatel země cestují do Číny za prací, která je většinou ilegální, s cílem vrátit se pak ke svým rodinám. Někdy doufají, že získají útočiště v Jižní Koreji. Někdo získá v Číně platná víza, jiní přestupují hranice tajně přes řeku. Většina zůstává na severu ve městě Yanji, kde je velký podíl korejské populace. Pokud ilegálního pracovníka chytí, čelí ve své vlasti tvrdému trestu. Chae, stejně jako ostatní, se kterými mluvila redaktorka Guardianu, neuvedli své pravé jméno.