Daniel Landa zrušil turné a vysvětlil, kde leží Mordor
KOMENTÁŘ
Víkend s výsledky Českého slavíka přinesl obavy, že ortel nad českou společností byl vynesen. Jak se ukazuje, byly zbytečné, protože tuzemští zpěváci, plni týchž starostí už léta, převzali dávnou štafetu po hercích a spisovatelích a osud svého národa vzali pevně do svých rukou. Daniel Landa měl dnes tiskovou konferenci, na níž vysvětlil, jak se mají věci na světě, v Mordoru a ve Středozemi.
Vyřčení pravdy o husitech, svých kohoutech, obilných polnostech, menhirech, žralocích a nedávno přiznaném, hřejivém vztahu k muslimům, který mu leckterý fanoušek nemohl odpustit, předesílal několik dní na svém facebookovém účtu. Nejprve sliboval svěřit se právě na předávání Českých slavíků, později přešel k záložnímu plánu a k bombastickému odhalení, jež „nemělo mít nic společného se showbyznysem“, svolal tiskovou konferenci na dnešní dopoledne. (Na Slavících prý vystoupit nemohl, jelikož zemědělství už bylo dost s Žitem, a tak bramboráři – tak jako kterýkoli jiný rok – vystoupit s projevem neměli.)
Na tiskovku skutečně došlo a měla grády. Protože muž, jemuž neustále je předhazována jeho skinhedská minulost, až to není pěkné, pronesl projev, z kterého je konečně zřejmé, že „završil první etapu svého sedmiletého projektu“.
Nejprve přiznal, že kdysi složil píseň – jmenovala se Nad Afghánistánem. Pak se pochválil, že asi byla dobrá, protože si jí všimla i zahraniční porota: „Díky této písni se na mne obrátila mezinárodní Afghánská komunita, prostřednictvím jejích českých zástupců, a vyjádřila mi obrovský dík za nezištnou a pozitivní prezentaci Afghánistánu v České republice.“ Dle předložených materiálů aktivity této „afghánské komunity ve prospěch českého státu a českého národa“ spočívají třeba v „nákupu vrtulníků afghánistánské armádě“. Aha.
Čtěte také: Projev Daniela Landy: Motokohout v horách Panjshiru, prsten Moci
Pak Daniel Landa přiznal, že právě tito lidé s helikoptérami mu vysvětlili, že terorismus je nebezpečný a zlý. Přesto byl požádán, aby mu čelil a vzdoroval. Takže vstoupil do armády a rovnou se skamarádil s hrdinou z Afghánistánu, generálem Ondrejem Páleníkem – který si svou pověst hrdiny, vyznamenaného americkými spojenci, pošramotil až svým angažmá v kauze Nagyová. Kvůli němu byl odvolán, což pro Daniela Landu bylo nemilé překvapení.
Ale dál, protože je to složitý příběh: kvůli zdravotním komplikacím musel z armády odejít a dál pracovat na vlastní pěst, což jistě není záviděníhodné. Ale potkal třeba přítele Regiho, českého vojáka Jiřího Schamse, kterého v Afghánistánu zmrzačil sebevražedný atentátník a letos zemřel na rakovinu. Jeho odkaz se rozhodl uctít a v jeho jméně usilovat o to, aby česká existence na světě měla své opodstatnění: „Rozhodl jsem se ve své misi pokračovat už ne jako voják České republiky, tedy alespoň tak nějak pod ochrannými křídly všech našich spojenců, ale jako táta a hrdý občan České republiky, který miluje tuto krajinu. Paradoxně mne tenkrát podrželi zase jenom tátové (…). Dodali mi obrovskou sebedůvěru, potřebné informace, přípravu a výbavu.“
Bez postavy Žita by Landa vypadal jako blázen
Díky tomuto otcovskému přístupu k věci jednak vznikl Žito (postava s jediným úkolem: aby Daniel Landa vypadal jako blázen), jednak tajuplný slovník „na horké válečné půdě. K přísnému utajení této mise neuvěřitelně přispěla kódová řeč kouzelníka Žita. Jedni byli Elfové, druzí jejich králové, Mordor, vlci, tygři a medvěd, dále se objevovali i draci a přestože se dva nebo více lidí bavilo o konkrétních věcech, nikdo do poslední chvíle nerozuměl ani slovo.“ (I nadále je to těžké.)
Pak, před dvěma lety, to začalo být trochu složitější: Někdo kvůli něčemu měl být vyslán na Vyšehrad. Stál za tím jeden afghánský generál. Daniel Landa se ocitl pod afghánskou ochranou „celosvětové sítě bojovníků s terorismem“. Ta prý celé toto jeho účinkování naplánovala. (Inu, tátové.) Přitom dál bojoval s „fanatickými šmejdy“. Byla to „obří akce“, která „odkryla afghánskou stranu karty“.
Až přišel letošek, „ostrý start mise, odjezd do Afghánistánu a pobyt jen mimo bezpečí vojenských základen. Přímo v jámě lvové.“ Zato s happyendem: „Slib drahému Regimu jsem v této době dodržel a že jeho život a smrt vojáka České republiky, nebyly v žádném případě zbytečné. Neposlušně hlásím, že mise byla dokonale splněna.“ (Celosvětové hnutí v boji proti teroru tedy přispělo k připomínce jednoho padlého českého vojáka.)
Tím vším to ale nekončí, celá tahle bezva finta bude mít pokračování v následující tiskové konferenci, která ale proběhne až po poradě s vládou České republiky a „bezpečnostními složkami státu, který se až do poslední chvíle od naší cesty zcela distancoval.“ Inu, bránit se teroru je těžká a nevděčná práce.
Má třeba za následek, že Daniel Landa „dostal jasné doporučení, že jestli odhalí kartu a zprůhlední kódovou řeč, změní se radikálně bezpečnostní situace kolem jeho osoby. Tudíž nese toto odhalení první ovoce. Ruším velké turné… k Vánocům prosím lístky nekupujte!“ Podotkněme, že celá zpráva prý měla být vyřčena nejednoznačně, zato měla být jednoznačně pochopitelná. A to je pravda, zjevně za všecko zlo na světě mezi křesťany a muslimy může Ježíšek.
Pod stromeček je proto třeba dát si jediný dárek: bránit „hysterické regulaci zbrojního zákona, který může Čechy v době rostoucích rizik zbavit svobodného práva hájit své domovy.“ Ok.
Po tiskovce už je to teda všecko úplně jasné. Především to, že Tomáš Ortel v porovnání s Danielem Landou je nudný pěšák beze špetky fantazie. Třeba už proto, že své nejslavnější písně by patrně nenechal zpívat příslušníky barevné menšiny: Bílej jezdec jede tmou, zatímco Nad Afghánistánem bývá nebe jasnější.
