Toyota Rav4: Hladká jízda s hybridním SUV

Toyota Rav4 patří k zakladatelům dnes již velmi oblíbeného segmentu SUV. Její poslední evoluce prošla faceliftem, v rámci kterého se představila i hybridní verze. Už víme, jak se s ní jezdí.

Na českém trhu se jedná o čerstvou novinku. Toyota představila Hybrid v USA na konci roku a v Evropě se sotva začíná s prodeji. Ale my už víme, jak nový model funguje. První seznámení mě docela potěšilo – auto vypadá velmi dravě, ale na rozdíl o některých hybridů nepřipomíná ledničku ani pračku, ale spíše futuristické pojetí tématu automobil. Proč ne, nový designový jazyk toyoty se mi celkem zamlouvá. Vůz má v rámci faceliftu přepracovaná světla (přední s technologií LED) i nárazníky, zboku zaujmou upravené prahy. Tyto detaily už ale dál nezkoumám, zajímá mě interiér.

Zde je patrná snaha designérů posunout vnitřní luxus na vyšší úroveň. Testovaná nejvyšší výbava Executive má kožené čalounění sedadel, ale kůží je obšitá i neobvykle tvarovaná palubní deska. V její prostřední části je na dosah multimediální systém, sdružující audio, navigaci a jízdní systémy. Hybridní Rav4 nabízí řadu podpůrných záležitostí – adaptivní tempomat, sledování jízdního pruhu či systém varující a zabraňující kolizi. V balíku systémů, ve kterých se běžný smrtelník začíná pomalu ztrácet, nechybí ani systém rozpoznávání dopravních značek, ovšem ten se mi příliš neosvědčil – nepozná vesnice a někdy si plete okresky s dálnicí. No, stále platí, že věnovat se provozu musí řidič. Naštěstí.

Nerušivě a velmi tiše

Při manévrování ve městě, kdy se projevuje trochu nepřehledná karoserie, výrazně pomáhá systém sledování překážek a kamery, které umí krásně zobrazit okolí vozidla v rozsahu 360°. Pro méně zdatné je tak parkování výrazně zjednodušeno. Přední sedadla jsou spíše průměrná, nenabízejí výraznější oporu těla, ale jeví se mi jako dostatečně pohodlná. Pozice za volantem je v pořádku, oceňuji dobrý výhled dopředu a do stran a chybějící pocit stísněnosti. Na veškeré ovladače jsem si snadno zvykl, rychle funguje multimediální systém (nezahltila ho ani můj flash disk plný hudby) a slušná je i navigace. Na zadních sedadlech je dostatek prostoru pro normální cestující, a to zejména pro nohy pasažérů. Zavazadlový prostor je u hybridní verze o něco menší než v případě konvenčně poháněné. Činí 501 až 1054 litrů v porovnání s hodnotami 547 a 1167 litrů. Hybridní vůz není žádný stěhovák, odveze běžnou porci věcí, ale hodnoty jsou lehce podprůměrné.

Je čas vyzkoušet jízdu. Po stisku startovacího tlačítka se nic neděje – běžná věc u hybridů, na kterou si běžný uživatel aut musí chvilku zvykat. Rozsvícené budíky ovšem signalizují, že jsme připraveni k jízdě. Rozjezd na čistě elektrickou energii je svým způsobem zvláštní, ale hladký a plynulý. Benzinový motor s atkinsovým cyklem startuje o něco později, až když nabírám rychlost. Do akce se přidává nerušivě a je celkově velmi tichý. Jelikož převodovka nemá stupně (funguje v podstatě na principu variátoru), chybí i otáčkoměr. Podle míry sešlápnutí plynového pedálu jedeme buď v režimu dobíjení baterií, ekonomickém módu nebo v režimu power, tedy síla. Při plném sešlápnutí pedálu motor ihned zvýší otáčky a všechna síla (včetně elektrické) putuje na kola. Dynamika je opravdu velmi příjemná.

Vůz zrychlí na stovku za 8,3 s, což je vzhledem k hmotnosti 1690 kg (hybrid je o více než 150 kg těžší než základní verze) velmi dobré. Drtivý je zejména masivní točivý moment, který produkují elektromotory již od téměř nulových otáček. Zrychlení (a to i pružné) mě opravdu příjemně překvapilo. V případě, že budete projíždět například městem a máte dostatečně nebité baterie, můžete aktivovat elektrický jízdní režim manuálně pomocí tlačítka. Pokud pak pojedete plynule, benzinový motor se vůbec nezapne.

Skvělá spotřeba

Toyota samozřejmě slibuje skvělé hodnoty spotřeby paliva – v kombinovaném režimu dokonce 5 l/100 km. Upřímně, museli byste jezdit hodně defenzivně, aby se vám podařilo této hodnoty dosáhnout. Reálnější je například 6,5 l/100 km, což ale i tak považuji za velmi dobré. Má celkem normální jízda v zimních podmínkách znamenala cca 7 l/100 km.

Zmínku si zaslouží i další, tentokrát běžnější součásti vozu. Například řízení, které je přesné a s velmi příjemně nastaveným posilovačem. Nebo brzdy, účinné a dobře aretované. A také podvozek – testovaný vůz byl vybaven 18palcovými koly, které dle mého názoru trochu snižují komfort na příčných nerovnostech, ze kterých se ozývaly trochu hlučnější rázy. Ale jinak je míra komfortu v normě dnešních měřítek. Všechna kola jsou nezávisle zavěšena, vpředu na vzpěrách McPherson, vzadu na dvojitých lichoběžnících. To je řešení, které u svého SUV prostě chcete mít, a podepisuje se na tom, že se vám bude s autem dobře jezdit.

Pak je tu otázka ceny. I když hybridy jsou už celkem rozšířenou třídou automobilů, stále si za technologie musíte připlatit. Zatímco běžná Rav4 s motorem 2.0 D-4D (s pohonem předních kol) stojí 594 900 Kč, vrcholná hybridní verze ve výbavě Executive stojí 986 900 Kč. Skoro milion za nepříliš velké SUV? To určitě není málo peněz a je jasné, že pokud se orientuje spíš na konvenční auta, hybridní rav4 se do vašeho užšího výběru nedostane. Pro šetřílky to také není, takže pro koho? Určitě pro někoho pokrokového, kdo chce dávat světu najevo, že ho zajímají moderní technologie a „jde s dobou“. Svou image Rav4 Hybrid určitě má…

Plusy:

Hladké a funkční pohonné ústrojí, jízdní vlastnosti, prostorný a kvalitní interiér

Minusy:

Cena, velikost zavazadelníku, rázy na příčných nerovnostech

Verdikt:

Hybridní Rav4 opravdu funguje. Příjemně, nerušivě přenáší svou výraznou sílu na silnici. Jezdí se s ním vážně dobře a je i vizuálně přitažlivá. Otázkou zůstává, jestli její cena není pro běžné uživatele stále ještě příliš vysoká. A já myslím, že odpověď je jasná…