Raději vejce než demokracii

Hluboko v podvědomí českého národa se skrývá strach z ruského impéria. Na veřejnosti se o Rusku obvykle mluví jen málo, stačí však, aby některý z jeho vládců nepřátelsky třeba jen pohlédl směrem k České republice, okamžitě vypukne panika. Tentokrát ruský prezident Vladimír Putin na rok zakázal dovoz masa, ryb, mléka a sýrů z Evropské unie, nejde vyloučit, že na řadu přijdou i vejce.

Tuzemští potravináři proto bědují před mikrofony ochotných novinářů nad očekávanými katastrofami. Zásah Rusů prý připraví společnost Hamé až o 900 milionů, jihočeská Madeta bude muset odepsat 150 milionů, šéf agrární komory Jan Veleba upozorňuje, že to postihne všechny farmáře. Pod patronátem premiéra se scházejí ministři a vyzývají národ, ať kupuje české potraviny.

V podtextu je právě strach. Teď se nám Rusové pomstí za to, že jsme opustili sovětské impérium a přidali se na stranu Západu, který pod záminkou ochrany demokracie na Ukrajině vyhlásil obchodní sankce jako první.

„Teď se nám ta demokracie vyplatila,“ uvědomuje si ve víru mediálních zpráv a politických prohlášení prostý občan. Jakýkoli zásah z Ruska je hrozný, to víme už z invaze v roce 1968. Brzy to poznáme na potravinách a kdo ví, jestli nebudeme v zimě mrznout, až Rus utáhne plynové kohoutky. A co budou dělat hoteliéři, kterým už od jara ubývá ruská klientela?

Podvědomí pracuje a nabízí jediné řešení. Raději Rusy odprosit a třeba budou české maso, sýry a vejce znovu kupovat. Zároveň je třeba odškodnit všechny podniky, které už se staly obětí nerozumné hry na demokracii.

Naštěstí platí i to, že nebýt podvědomého strachu, nemusel by si nikdo ruských sankcí všímat. Fakta jsou snadno dostupná. Za první polovinu roku 2014 vyvezlo Česko do Ruska potraviny za miliardu korun. Sankcemi je postižena pouze část, například vejce (232 milionů), sýry (105 milionů), zelenina (25 milionů), maso (22 milionů) nebo ořechy (15 milionů). Dohromady zboží, kterého se v prvním pololetí prodalo za půl miliardy. Maximálně tak velká proto může být ztráta exportních podniků do konce roku. O embargu na další potraviny, jako je krmivo pro psy a kočky (180 milionů), případně slad a chmel (120 milionů) zatím Rusové nemluvili.

I kdyby stát chtěl odkoupit veškeré zboží, které by se bez Putinova zásahu letos vyvezlo, byl by to jen zlomek přímých dotací potravinářům, které každoročně dosahují čtyřiceti miliard. Podpořil by tak ovšem i bez toho rychle rostoucí sektor. Tržby z vývozu potravin do zemí Evropské unie vyrostly v prvním pololetí o sedm miliard.

Ve skutečnosti vzbuzuje ruský zásah proti českým potravinám pouze několik otázek. Jak dlouho budou média vyplňovat okurkovou sezónu podněcováním strachu z Ruska? Podaří se potravinářům tento strach využít jako páku na další dotace? Získají politici popularitu spíše tím, že se hrdě postaví Putinovi, anebo hlásáním smíření s rozzuřeným východním obrem? Sníží očekávaný přebytek zemědělských produktů v Evropě ceny potravin významněji, než je zvýšilo oslabování koruny v posledních měsících?

Sledování debaty nad těmito tématy by jistě přineslo cenné podklady pro zajímavou studii o duši českého národa.