Poprvé od Čingischána

KOMENTÁŘ

Poprvé od Čingischána
K účasti na rusko-ukrajinské válce se veřejně přihlásil i samotný severokorejský diktátor Kim Čong-un. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Vláda rezignovala na reformy, neřeší se školství ani zaměstnanecké akcie, říká Špicar

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Tak to tedy ruské ministerstvo obrany přiznalo otevřeně: v Kurské oblasti bojuje značné množství severokorejských vojáků. K účasti na rusko-ukrajinské válce se veřejně přihlásil i samotný severokorejský diktátor Kim Čong-un.

Skončilo tak poněkud trapné období, podobající se jako vejce vejci onomu období při záboru Krymu: období, kdy někde operovali „zelení mužíci“, jasně ve prospěch Ruska, ale jak Moskva samotná, tak její příznivci zuřivě popírali jejich identitu. Teď už nic nepředstírají – a časem se možná dočkáme i nějakého toho rozdávání medailí. Aspoň ti původní zelení mužíci, kteří určitě vůbec nepatřili k ruské armádě, se jich nakonec dočkali.

 

Odmyslíme-li si toto klasické lhaní ze slavného Východu, situace je zajímavá i z hlediska geopolitiky. Je to poprvé od mongolských nájezdů ve 13. století, kdy v Evropě znovu operuje početná východoasijská armáda. Tentokrát, pravda, takříkajíc na pozvánku, kdežto Čingischána nikdo nezval, ale stejně; je to znamení pozvolného slábnutí Evropy, a to včetně Ruska samotného. Ještě před dvaceti lety by se myšlence, že ruské armádě budou muset vypomáhat Severokorejci, nejspíš vysmál i samotný Putin.

A ta severokorejská pomoc je podstatná. I samotní vojáci jsou podle Ukrajinců, kteří s nimi bojovali, „kvalitnější materiál“, zejména v tom, že se dokážou rychleji přizpůsobit změněné situaci. Ještě důležitější je ale dělostřelecká munice a dodávky severokorejských těžkých houfnic Koksan. Jde sice o mnoho desítek let starý model, který není příliš přesný – jeho hlavním úkolem mělo být bombardování celých měst velikosti Soulu, kde se vždycky do něčeho trefíte –, ale stejně musí být dost nepříjemné jim čelit.

Jestliže mezi příjemné rysy globalizovaného světa patří dovezená chilská avokáda a japonské čaje, které najdete v každém krámě, tak mezi ty nepříjemné patří skutečnost, že nikdy dopředu nevíte, s kým budete vlastně bojovat. Platí to samozřejmě i pro druhou stranu fronty; tak například na ukrajinské straně válčí několik set dobrovolníků z Kolumbie. Než válka skončí, můžeme se dočkat ještě jiných kontingentů z jiných světadílů. Namátkou třeba z Afriky.

Co potom teprve ty potenciální budoucí války, na které se teď chceme připravovat my? Můžeme se snad spolehnout aspoň na to, že státy jako Polsko, Dánsko a Itálie budou na naší straně. Ale kdo přesně bude ten nepřítel? Všichni kalkulují s Ruskem, ale lze si představit i jiné možnosti. Třeba „zdivočelého“ Erdogana, který se tváří v tvář rostoucí vnitřní opozici rozhodne ke stejnému tahu jako argentinská junta před 40 lety a vytáhne „osvobozovat“ muslimské menšiny na Balkáně a možná i ve Vídni. Nebo nějaké západoevropské gangy, jimž se podaří vydobýt si svoje vlastní pašalíky bezpráví podobně, jako to dokázaly gangy v Mexiku. A dojde-li k horkému konfliktu mezi Amerikou a Čínou, jsou ty myslitelné možnosti ještě o dost širší.

Někdy se říká, že generálové se připravují na minulou válku. Je to míněno jako kritika, ale v podstatě je to konstatování toho, že podobu té budoucí si nikdo dostatečně přesně nepředstaví. Nechtěl bych teď být člověkem, který takové obranné investice podepisuje. Klidně se může stát, že valná většina se jich ukáže být chybná.

 

×

Podobné články