Nečekaným vítězem války v Gaze je… bývalý britský premiér Tony Blair. V pondělí americký prezident Donald Trump s izraelským předsedou vlády Benjaminem Netanjahuem po boku představil svůj dvacetibodový plán na mír v Pásmu. Asi největším překvapením je, že Blair má hrát hlavní roli ve správě Gazy po válce.
Nejzásadnější body Trumpova plánu jsou následující. Válka skončí, Hamás do 72 hodin propustí veškerá rukojmí, teroristé se odzbrojí a správu nad Pásmem převezme palestinská technokratická vláda. Na tu bude dohlížet „rada míru“ složená z význačných světových osobností. Předsedat jí má sám Trump. Zatím jediný další známý člen je právě Tony Blair. Vzhledem k tomu, že Trump bude mít plné ruce práce s vládou nad Amerikou, možná to bude právě bývalý britský premiér, kdo bude mít na starost každodenní provoz Gazy. I když pravděpodobnější je, že jeho hlavním úkolem bude shánět peníze na rekonstrukci Gazy. Blair má v regionu dobré byznysové kontakty.
Z veřejně dostupných zdrojů se zdá, že plán představený v Bílém domě je dílem hlavně Blaira a Trumpova zetě Jareda Kushnera. Ten již v první Trumpově administrativě vyjevil neočekávaný vyjednávací um, když zařídil podepsání takzvaných Abrahámovských dohod – tedy normalizace vztahů mezi Izraelem a několika arabskými státy. Nyní se účastnil dalšího diplomatického průlomu.
Předložený plán je dobrý. Vede k zajištění válečných cílů Izraele, tedy propuštění rukojmích a eliminaci Hamásu jako bezpečnostní hrozby. Zároveň představuje cestu pro Palestince k lepší a prosperující budoucnosti.
Konkrétní postup má být následující. Ihned po vyhlášení příměří Hamás propustí rukojmí a Izrael ustoupí na předem domluvené pozice. Hlavně to znamená, že se stáhne z Gaza City, kde nyní probíhají hlavní operace. Teroristé se odzbrojí, bude zničena jejich „ofenzivní“ infrastruktura. Jejich bojovníci buď budou muset souhlasit s mírovou koexistencí s Izraelem, nebo jim bude umožněn odchod do třetích zemí.
Vládu nad Pásmem převezme již zmiňovaná technokratická palestinská vláda, na kterou bude dohlížet Trump, Blair a další. Do Gazy budou nasazeny mezinárodní stabilizační síly. Jejich úkolem bude dohlížet na bezpečnost a vycvičit palestinskou policii. Izraelská armáda se postupně stáhne z většiny Gazy, i když plán předpokládá, že bude dohlížet na hraniční perimetr. Následně masivní investice, doprovázené například vytvořením zvláštní ekonomické zóny, povedou k rekonstrukci a modernizaci Gazy. Někdy v budoucnu správu nad Pásmem převezme reformovaná Palestinská samospráva. Zároveň má probíhat deradikalizace, „mezináboženský dialog“ založený na „hodnotách tolerance a mírového soužití“. To vše má vyústit ve „věrohodnou cestu k palestinskému sebeurčení a státnosti“.
Plán má samozřejmě jisté nedostatky. Kromě lhůty 72 hodin na propuštění rukojmích neobsahuje žádné konkrétní časové schéma. Vůbec je dost skoupý na podrobnosti. Například mezinárodní stabilizační síly mají být založené na spolupráci USA, arabských států a „mezinárodních partnerů“, ale není zřejmé, co to přesně znamená. I když v pozadí zřejmě již probíhají diskuse ohledně přesného provedení. Podle reportéra izraelské televize Kanál 12 Amita Segala by si Gazu měly rozkouskovat jednotlivé arabské státy – ve stylu Berlína po druhé světové válce. Jednu oblast by tak měly pod svou správou například Spojené arabské emiráty, jinou Bahrajn.
Pak jsou tu takové drobnosti, jako co s členy Hamásu, kteří se zavážou k mírové koexistenci jen naoko. Rekonstrukce Gazy i snaha o deradikalizaci jejího obyvatelstva je běh na opravdu dlouhou trať s nejistým výsledkem. Celkově jde ale o maximum možného. Izrael může být víceméně spokojený. Získá zpět rukojmí, Hamás se odzbrojí a nebude vládnout. Část izraelské pravice prská, jelikož plán předpokládá, že jednoho dne převezme vládu nad Gazou Palestinská samospráva. Ale vzhledem k tomu, že toto je podmíněno reformami, jako jsou „volby, posílení nezávislých soudních institucí, odmítnutí terorismu a umožnění nekontrolovaného rozvoje občanské společnosti“, faktické předání správy nad Gazou je daleko v budoucnosti – pokud vůbec kdy nastane.
Trumpův plán má ale i bezprostřední výhody. Izrael se v posledních týdnech ocitl v diplomatické izolaci. Stoupal mezinárodní tlak, aby ukončil válku v Gaze. Zástup evropských států uznal palestinský stát. V médiích byl běžně obviňován z genocidy.
Netanjahu Trumpův plán přijal. Stejně tak ho přivítaly evropské státy, ale hlavně i ty arabské. Je to nyní Hamás, kdo je poslední překážkou k ukončení války v Gaze. Mezinárodní tlak nyní cílí na teroristické hnutí. Také by mohla přestat obvinění Izraele z genocidy. Stát, kterému by šlo o vyvraždění všech Gazanů, by s mírem nikdy nesouhlasil.
Jestli Hamás bude s návrhem nakonec souhlasit, je zatím nejisté. Ale je tu jistá naděje. Katar, jenž hostí na svém území hamásovské velení, prý ujistil Donalda Trumpa, že dokáže zajistit souhlas Hamásu. Připomíná to situaci v roce 1994, kdy tehdejší egyptský prezident Husní Mubárak rozkázal vůdci Organizace pro osvobození Palestiny Jásiru Arafatovi: „Podepiš, ty pse...“ ohledně dohod z Osla.
Pokud Hamás bude souhlasit, zásadní podíl na tom bude mít izraelský vojenský tlak. Zdá se, že klíčovým byl neúspěšný izraelský pokus zabít vedení Hamásu přímo v Kataru. Hamásovci sice přežili, ale Katařany to vyděsilo. Hrozilo, že válka se rozšíří i k nim domů. Hostování Hamásu v ten moment začalo přinášet více problémů než užitku.
Zároveň je Hamás v Gaze zahnaný do kouta. Zprávy z Pásma nasvědčují, že jeho schopnost vést organizovaný odpor se hroutí. Tato dohoda tak pro něj a jeho bojovníky může být poslední možností, jak si zachránit holé životy.
Trump to vyjádřil jasně: Pokud Hamás dohodu nepřijme, Izrael má jeho plnou podporu, aby „učinil to, co musí učinit“. Konec války v Gaze je tedy na dohled. Způsob, jak k němu dojde, má nyní ve svých rukách Hamás.
00:01
