Řemeslo vrací úder. Esej Terezy Matějčkové

Jak slovy dělat věci se jmenuje cyklus přednášek britského filozofa J. L. Austina z roku 1955. Knižně vyšly v šedesátých letech. Vliv měly nemalý, nejen ve filozofii. Autor ukazuje, že slovy jen nepopisujeme ani neinformujeme; slovy lze vytvářet nové skutečnosti. Třeba někoho pokřtít nebo oddat. Proti tomu lze máloco namítat. Ovšem občas má člověk z humanitních věd dojem, jako by si jejich zástupci mysleli, že to platí obecně. Slova realitu vytvářejí a mluvení je samo o sobě cenné. Asi se není čemu divit. Přecenění slova mají humanitní vědy vepsané v základech. Problém nastává, když si i zbytek společnosti myslí, že slovy lze dělat věci.

Únavné je to v politice. Slova nekrytá činy je krasořečnění, dnes se tomu říká vize. Nic proti vizím, problém je, když se občan marně rozhlíží po činech, ne-li vykonané práci. Ale i to by ve srovnání s problémem, jenž nastává, když sháníte takřka libovolného řemeslníka, byla legrace. Tehdy člověk zjišťuje, že podstatné věci slovy dělat nelze.

Samozřejmě v tom nejsme sami. S dědictvím přemrštěné důvěry v čirý intelekt se potýká třeba i Německo. Rovněž zde nastává zdánlivě paradoxní situace. Lidé pracující rukama jsou často lépe placeni než ti pracující hlavou. Pouze zdánlivý je ten paradox nejen proto, že za nedostatkovou službu si lidé připlatí. Co když se idea, že práce se slovem je cennější než práce s intelektem a tělem, ukazuje jako mylná?

Od devadesátých let se pokoušíme stále větší podíl společnosti převést z rukodělných činností na intelektuální. Vznikalo množství soukromých škol s maturitou; nárok aspoň na bakalářské vzdělání se objevuje u stále vyššího počtu zaměstnání. Výsledkem je, že se v devadesátých a částečně i nultých letech propadly počty mladých lidí učících se řemeslu.

To se pozvolna mění. Posledních několik let zájem o řemeslo roste, nově i mezi dívkami, jak uvádí pro Týdeník Echo Miloslav Janeček, ředitel střední odborné školy Jarov, jedné z největších odborných škol v České republice. Ta nabízí desítky učebních oborů od zahradníka přes tesaře po podlaháře. Rovněž však upozorňuje, že výpadek z devadesátých a nultých let není při současném odchodu starších generací do důchodu možné nahradit. Při hledání řemeslníka si proto budeme zoufat i v následujících letech, což se přirozeně odráží i na ekonomice.

Celý text si můžete přečíst ve speciálu Best of Echo 2024. Koupit si jej můžete ZDE.