Eurovize jako barometr veřejného mínění o Izraeli
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ESEJ
V poslední době mě zaujaly dvě prvoplánově nesouvisející zprávy. Podle první se ministr spravedlnosti Pavel Blažek rozhodl návrhem nové právní úpravy vymezit vů ...
Dnes je finále nejbizarnější akce, jež každoročně zavítá na evropské obrazovky. Ano, vrací se Eurovize, bláznivá podívaná, kterou sledují stamiliony diváků po celém světě. Řadí se mezi nejsledovanější nesportovní události planety. Pěveckou soutěž pořádá od roku 1950 Evropská vysílací unie, každý člen má právo vyslat jednoho zástupce. Často se interpreti snaží zaujmout extravagantními obleky, smyslnou choreografií a roztodivnými kulisami. Čím šílenější, tím lepší. Eurovize ale není povinností jen pro milovníky bizáru, ale i mezinárodní politiky. Jde totiž o událost schopnou naznačit politické nálady kontinentu.
Je to dáno způsobem hlasování. Každá země účastnící se soutěže rozdává dvě sady bodů deseti nejlepším. Hodnocení je 1-8 bodů, 10 bodů a 12 bodů pro favorita. Jednu sadu uděluje profesionální porota, druhou hlasující diváci pomocí SMS. Nesmí hlasovat pro vlastní zemi. A často lidé nevolí podle kvalit interpreta, ale podle svých politických sympatií.
V rámci Eurovize tak existují ustálené regionální bloky. Řecko a Kypr hlasují pro sebe navzájem. Skandinávská aliance je silná, zvláště mezi Norskem a Švédskem. Britové a Irové se navzájem podporují.
Občas hlasováním zamíchají světodějné události. Například není náhodou, že ukrajinská vítězství v letech 2016 a 2022 následovala po zabrání Krymu a ruské invazi. V roce 2003, kdy probíhala invaze do Iráku, dostala Británie, hlavní spojenec USA v této operaci, nula bodů, i když tehdejší zástupce Spojeného království byl obzvláště tragický, takže těžko říct, jestli to bylo politikou. V roce 2021 Britové s napětím čekali, jestli se do hlasování promítne brexit (ročník 2020 byl zrušen kvůli covidu). Znovu obdrželi nula bodů.
Není pochyb, že letos se do Eurovize promítne válka v Gaze. Vlastně se již promítá. Dle tradice Eurovizi hostí vítěz předešlého ročníku. Tento rok tak probíhá ve švédském Malmö, smutně proslulé jako možná nejvíce antisemitské město v Evropě, což je dáno i vysokým počtem přistěhovalců. Tvoří asi 35 % obyvatel. Zástupkyni Izraele, zpěvačku Eden Golanovou, tak doprovázelo na zkoušku do Malmö Areny přes sto policistů včetně policejního vrtulníku. Na zkoušce přítomní diváci ji vybučeli. Ve městě se shromáždilo na 10 tisíc protestujících, kteří požadovali vyloučení Izraele z Eurovize. Mezi nimi byla i Greta Thunbergová, která opustila klimaaktivismus ve prospěch propalestinského hnutí. Koneckonců zelená je barva environmentálního hnutí i islámu. Ochranka Golanové doporučila neopouštět hotel.
Nejde jen o Švédsko. Pořadatelé největšího promítání Eurovize v Británii oznámili, že tento ročník ruší. „Společně jsme se rozhodli, že letos nebudeme promítat velké finále Eurovision Song Contest, dokud bude Izrael v soutěži,“ uvedlo nezávislé kino Rio v Dalstonu ve východním Londýně. Belgické promítání semifinále bylo zahájeno sdělením: „Toto je akce odborů. Odsuzujeme porušování lidských práv Izraelem. Izrael podkopává svobodu tisku. CeasefireNow. StopGenocide.“
Taktéž atmosféra v zákulisí musí být výborná. Loňský finalista Fin Käärijä byl natočen, jak společně tančí s Golanovou. Po kritice se ohradil, že video bylo zveřejněno bez jeho souhlasu a „nemělo být vyjádřením politického postoje nebo podpory Golanové“. Zástupkyně Řecka demonstrativně předstírala, že usíná, když Golanová mluvila na tiskové konferenci.
Ale ulice v Malmö ještě automaticky nereprezentují nálady většiny Evropanů. Golanová postoupila do finále (Češce Aiko se to nepodařilo, pět největších přispěvatelů do rozpočtu Evropské vysílací unie, tedy Británie, Německo, Francie, Španělsko a Itálie, se kvalifikovalo automaticky, stejně tak hostující Švédsko) a nejspíše i s velkým náskokem, alespoň v Itálii. Tamější televize Rai omylem zveřejnila přesné výsledky hlasování. Golanová skončila v semifinále první s 39,3 %. Druhé Nizozemsko dostalo 7 %. A podle bookmakerů je Golanová favoritem na získání nejvíce diváckých hlasů.
Nebylo by to poprvé, co by mezinárodní tlak selhal, a naopak pomohl interpretovi skončit první. Spekuluje se, že k vítězství transvestitské vousaté zpěvačce Conchitě Wurst v roce 2014 pomohly ruské protesty proti její účasti. Jedna ruská petice si stěžovala, že se z Eurovize stalo „na popud evropských liberálů semeniště sodomie“. Podobné to bylo v případě izraelské transsexuální vítězky Dany International v roce 1998. Tehdy ale neprotestovalo Rusko, nýbrž ortodoxní židé.
Dnešní finále Eurovize se tak rozhodně vyplatí sledovat. Kdo očekává nějakou kvalitní hudbu, bude nejspíše zklamaný. Ale jako barometr politických nálad Evropy poslouží výborně.