Pokrytectví zelené energie: kdo pozná, odkud k němu elektřina doopravdy teče

Zelená vodítka pro investory, takzvaná ESG kritéria, kterými už nyní firmy musejí prokazovat svou udržitelnost, jsou pro byznysové prostředí už skoro normálem. Plněním povinností týkajících se snižování emisí může být i to, jak moc zelenou energii firmy odebírají. Mohou si proto za pevnou cenu domluvit dlouhodobou dodávku elektřiny z obnovitelného zdroje.

Jde o tzv. PPAs (Power Purchase Agreement), což jsou dlouhodobé smlouvy mezi výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů a odběratelem. Výhodná má být jak pro odběratele, tak právě i pro výrobce.

„Výrobci garantuje předem dohodnutou cenu za elektřinu po určitou dobu, což mu umožňuje získat stabilní příjem, a tím i financování pro svůj projekt. Pro odběratele zase PPA zajišťuje dlouhodobou jistotu dodávek zelené elektřiny a často i konkurenceschopnou cenu,“ řekl deníku Echo24 poradce z advokátní kanceláře Dentons Lukáš Výmola. V Česku dohody nejsou ještě tak časté, vzhledem k plnění zelených povinností na ně ale budou firmy také přecházet.

Kontrakty o odběru zelené elektřiny se uzavírají na delší dobu, až 15 let. A existují dva hlavní typy. „V rámci fyzické PPA výrobce dodává elektřinu odběrateli, přičemž podmnožinou tohoto typu PPA je On-Site PPA, kdy výrobce nainstaluje a provozuje zařízení, které vyrábí elektřinu, přímo na místě odběratele. Zákazník pak tuto energii odebírá dlouhodobě za dohodnutou cenu,“ říká Výmola.

Druhým typem je virtuální PPA. „V tomto případě výrobce energii vyrobí u sebe a dodá ji do veřejné sítě odlišným odběratelům, zatímco zákazník odebírá elektřinu za tržní cenu od jiného dodavatele. Součástí tohoto typu PPA je nastavení obousměrné kompenzace ceny na sjednanou úroveň,“ dodává.

Znamená to tedy, že firma si může nechat například nainstalovat ve své blízkosti solární elektrárnu a bude odebírat elektřinu přímo z ní. V tomto případě je tak zdroj energie jistý. Jak je to ale v případě virtuální dodávky?

„V případě dodávek skrze veřejnou síť vzniká výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů právo získat tzv. záruky původu, což je elektronický certifikát prokazující, že daný objem elektřiny byl vyrobený z obnovitelných zdrojů energie. Tyto záruky původu následně mohou být uplatněny ve prospěch odběratele, čímž dojde k jejich znehodnocení a nemožnosti je převést či uplatnit jinými subjekty. V Česku vydává záruky původu státní společnost OTE,“ tvrdí Výmola.

Že je energie, kterou firma odebírá, opravdu z čistých zdrojů, je tedy pouze potvrzeno certifikátem. Skutečný původ ale odběratel nemá šanci zjistit.

Například ČEZ ESCO ještě nabízí dvě možnosti virtuální smlouvy o dodávkách. Jedna se odvíjí od množství vyrobené energie. To znamená, že objem dodané elektřiny není předem garantovaný a závisí na tom, kolik zelený zdroj energie vyprodukuje. Tedy záleží na tom, jak svítí slunce či fouká vítr. Druhá možnost je založena na konkrétní velikosti dodávky, která je předem sjednána.

O kritériích ESG (Enviromental, Social, Governing, které hodnotí dopady na životní prostředí, společenskou odpovědnost a řízení společnosti) se začalo mluvit společně se zelenou taxonomií a už nyní je součástí rozhodování investorů o tom, do kterých společností své prostředky vloží. Vzhledem k tomu, že Evropská komise loni schválila finální podobu ESG standardů, má být reportování povinné postupně téměř pro všechny firmy.

Reportování firem se bude týkat deseti tematických oblastí včetně „klimatu, znečištění, vodních zdrojů, biodiverzity, cirkulární ekonomiky, vlastní pracovní síly, dotčených komunit, konečných uživatelů a obchodního jednání“. Povinné bude pro všechny velké, střední i malé podniky kotované na burze a všechny společnosti, které splňují alespoň dvě ze tří kritérií. Jde o čistý obrat minimálně miliarda korun, více než 250 zaměstnanců nebo aktiva v rozvaze vyšší než 500 milionů korun.