„Na blackoutu se podepsaly i klimatické extrémy.“ Evropě chybí jednotný mix obnovitelných zdrojů

Česko se vzpamatovává z hodinového regionálního blackoutu. Spadl fázový vodič. Co za tím stálo? Solární panely? Brutální vedro a slunce? Přetížená síť, nevyhovující infrastruktura, nebo příval elektřiny ze sousedního Německa? Člen představenstva a marketingový ředitel Jiří Matoušek z energetické skupiny Centropol v rozhovoru s deníkem Echo24 řekl, že Evropa by se měla dohodnout na jednotném mixu složeném z obnovitelných zdrojů.

Páteční rozsáhlý výpadek elektřiny v části České republiky ukázal citlivost energetické soustavy na výkyvy ve výrobě a spotřebě, zvláště pak v létě. Riziko podobných výpadků navíc v poslední době stoupá, přitom česká síť patří k nejmodernějším v Evropě. Znovu se ale mluví o tom, že důležité jsou investice do dalšího posilování sítí. Bez proudu byly například části Prahy, Středočeského, Libereckého a Ústeckého kraje i východní Čechy.

Teď už víme, že příčinou rozsáhlého výpadku elektřiny byl technický problém na přenosové síti. Podle vyjádření provozovatele ČEPS došlo k pádu fázového vodiče, což vedlo k řetězové reakci výpadků v klíčových částech soustavy.

Podle některých informací výpadek souvisel s rozvodnou stanicí v Praze na Chodově. Někdo zase poukazuje na silný příliš elektřiny z Německa. Mohl ten import hrát nějakou roli?

Oficiální příčina zatím není potvrzená – tu bude muset zveřejnit ČEPS. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že to nezačalo na Chodově, ale spíš v rozvodně Výškov na Lounsku. Každopádně šlo o výpadek na páteřní síti, a to znamená, že se problém velmi rychle rozšířil. Následovala řetězová reakce, která ochromila velkou část republiky. Zasažen byl ten „střední pás“ republiky – od západních Čech až po Olomoucký kraj. Jižní Čechy nebo třeba některé oblasti kolem Brna byly v pořádku, ale výpadek zasáhl půlku Prahy, Liberec nebo třeba i Hradec Králové.

Je možné, že se na výpadku podepsaly i klimatické extrémy z posledních dní? Vedra, bouřky, sucho...

To samozřejmě nemohu vyloučit. Určitě svůj vliv mít mohly. Takové extrémy mohou přímo poškodit zařízení nebo ovlivnit stabilitu sítě – například pokud někde silně fouká, větrné parky začnou přetěžovat síť a přebytek elektřiny se musí někam exportovat. Pokud to není dobře zvládnuté, může to přispět k nestabilitě i v sousedních státech. U obnovitelných zdrojů je hlavní problém právě ta nestabilita výroby – když je výkon příliš vysoký nebo příliš nízký, vzniká nerovnováha v síti, která se může projevit buď přepětím, nebo poklesem napětí. A to už je pro celou síť potenciálně nebezpečné.

Mohl se na pátečním blackoutu nějakým způsobem podepsat i trend solárních panelů?

Za podobnými výpadky může na druhé straně být závada na elektronickém zařízení, na kterou dispečeři nedokázali včas zareagovat. Další možnost je přepětí nebo pokles frekvence v síti, třeba kvůli importu energie ze zahraničí. Ale že by za tím stály naše solární parky, to si nemyslím.

Distribuční síť se velmi rychle obnovila. Výpadek trval něco málo přes hodinu...

Přesně tak. A za to si zaslouží ČEPS pochvalu. Po výpadku ve Španělsku, který trval téměř celý den, se u nás systém ukázal jako robustní. Obnova šla rychle i díky tomu, že máme vodní elektrárny – třeba Dlouhé stráně – které dokážou fungovat nezávisle a „nahodit“ další elektrárny, jako je třeba Temelín.

Takže k výpadku výrobních zdrojů vůbec nedošlo?

Nejspíš ne. Výrobní zdroje zůstaly v provozu a čekaly jen na pokyn, že se může znovu začít dodávat. Nešlo o úplný blackout, ale spíš o přerušení na páteřní síti, které mělo zamezit dalšímu šíření problému.

A kdyby se situace nezvládla takhle rychle? Třeba jako ve Španělsku, kde blackout trval déle než den – máme scénář pro takovou situaci?

Máme. V případě plnohodnotného blackoutu nabíhají vodní elektrárny jako první a postupně spouštějí zbytek sítě. Díky nim se daří „nahodit“ i ty elektrárny, které ke svému provozu potřebují externí napětí. Je to složitý, ale nacvičený postup. Právě po těchto cvičeních se ukázalo, že naše síť má dobrou odolnost. Klíčové je, aby systém fungoval přesně podle scénáře. Proto je důležité tyhle výpadky analyzovat a dál posilovat prevenci. A samozřejmě – čím víc obnovitelných zdrojů máme, tím víc musíme investovat do řízení stability celé sítě.

Vy jste zmínil, že klíčové bylo včasné „ošetření“ situace, aby se výpadek nerozšířil po celé republice. Můžete přiblížit, co to v praxi znamená?

Jistě. Prvním úspěchem bylo, že nedošlo k celoplošnému blackoutu – tedy k výpadku elektřiny ve většině republiky. To se podařilo zastavit včasným odpojením některých úseků. Kdyby ale blackout skutečně nastal, spustil by se tzv. "start ze tmy" – předem připravený scénář obnovy sítě. Start ze tmy má přesně dané kroky – například se rozběhnou vodní elektrárny jako Dlouhé stráně, případně kaskáda na Vltavě. Ty pak dodají napětí do sítě a postupně „nahodí“ další zdroje.

Tentokrát k tomu ale nemuselo dojít.

Přesně tak. Tentokrát šlo spíš o cílené odpojení některých částí sítě, aby se problém nešířil. A pak už se postupně obnovuje dodávka všude, kde to bylo přerušeno. To je také kvůli tomu, že máme robustní a dobře propracovanou infrastrukturu. Kromě toho jsme malá země s hustou energetickou sítí a kdyby bylo zapotřebí, tak nám pomohou naši sousedé jako je Německo nebo Polsko. Je výhodou být uprostřed evropské energetické distribuční sítě.

Znamená to, že jsme na takové situace poměrně dobře připravení?

Ano. Česká síť má výhodu v tom, že máme stále poměrně silné a stabilní zdroje, především uhelné elektrárny, které umí pružně reagovat – snižovat i zvyšovat výkon. Máme Temelín, máme plynové zdroje, máme agregátory výkonu. V porovnání se Španělskem, které má vysoký podíl obnovitelných zdrojů, jsme na tom z hlediska řízení výkonu jednodušeji.

Takže i díky naší velikosti a hustotě sítě to zvládáme lépe?

Ano, přesně. Menší rozloha republiky a vyšší hustota rozvodné sítě hrají ve prospěch rychlé reakce. Navíc máme pořád dost výkonu ve zdrojích, které jsou schopné vzájemně se doplňovat. Ale pozor – důležitý není jen instalovaný výkon, ale i to, kolik energie skutečně dodávají do sítě každý den.

Zmínil jste evropskou spolupráci. Jak moc jsme na tom závislí?

Jsme součástí evropské přenosové sítě, máme zástupce v evropském „dispečinku“, který ale zatím nefunguje jako centrální mozek, spíš jako koordinátor. A problém je, že podle mě Evropa ještě nemá jasně stanovený poměr obnovitelných zdrojů v energetickém mixu, který by byl zároveň bezpečný a zvládnutelný. Chybí dopadové analýzy různých krizových scénářů – například kdy by Německo kvůli špatnému počasí muselo masivně dovážet elektřinu, nebo by došlo ke kybernetickému útoku na přenosové sítě.

Takže systém se mění rychleji, než ho stíháme otestovat?

Přesně. Je to jako kdybyste dali šestnáctiletému klukovi klíče od auta a nechali ho jezdit rovnou 150 km/h. Na dálnici to třeba chvíli zvládne – ale není připravený na prudké brzdění, olejovou skvrnu nebo náledí. Stejně tak evropská energetika potřebuje čas, výcvik, simulace a postupný náběh. Bez toho riskujeme, že nás překvapí situace, na kterou nebudeme mít připravený scénář.