Nepít jeden měsíc v roce je naprosto nesměrodatné. Je to jako vylézt na Milešovku a tvrdit, že to dokazuje schopnost vystoupat na Mount Everest, jelikož je jenom asi jedenáctkrát vyšší, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Kdy se budeme mít jako v Německu? Je populismus, který teď předvádí premiér Petra Fiala, ten správný a demokratický? Na Echo Poradě diskutují Markéta Malá, Jiří ...
Můj oblíbený britský konzervativní politický a společenský magazín The Spectator mě včera šokoval článkem s titulkem „Nejlepší mocktaily pro suchý leden“. Takže i tato bašta proti neustálému postupu vyznavačů zdravého životního stylu, jedna z pravidelných rubrik se jmenuje prostě „pití“ a opravdu nejde o hledání té nejlepší sody, padla, pomyslel jsem si. Naštěstí se ukázalo, že časopis vydal i článek nazvaný „Suchý leden je krutý“. Ano! Nelze než souhlasit. Nebezpečný výmysl, že jeden měsíc se bude abstinovat od alkoholu, by se měl zakázat.
Suchý leden, dodržovaný hlavně v anglosaském světě, má českého příbuzného suchý únor. Evidentně se zde projevila česká vychytralost, když se jako měsíc nepití alkoholu ustálil nejkratší měsíc. To ale jeho nebezpečnost otupuje jen minimálně.
Abstinence od alkoholu je jistě chvályhodná věc. Alkohol je droga, která vyvolává závislost a při nadměrné konzumaci může způsobovat zdravotní i společenské obtíže. Kdokoli, kdo dlouhodobě dokáže minimalizovat až úplně zrušit svůj přísun etanolu, si zaslouží uznání. Vynechat alkohol na jeden měsíc nedává ale žádný smysl. Častým argumentem je snaha vyzkoušet si, jestli to člověk zvládne. Ale nepít jeden měsíc v roce je naprosto nesměrodatné. Je to jako vylézt na Milešovku a tvrdit, že to dokazuje schopnost vystoupat na Mount Everest, jelikož je jenom asi jedenáctkrát vyšší.
Zároveň to naprosto společensky zničí jednu dvanáctinu roku. Kumpáni, jindy ochotní kdykoli zajít do hospody, najednou nemají čas, jelikož drží „suchý leden“.
Individuálně alkohol může být velmi škodlivý, na makroúrovni se jedná o lepidlo, které drží civilizaci pohromadě, ba ji vytváří. Někteří archeologové se domnívají, že neolitická revoluce, kdy lidstvo přešlo z lovu a sběračství na farmaření, byla zapříčiněna přáním našich předků pořádně se zrubat. Na výrobu primitivního piva je totiž potřeba násobně větší počet obilovin než na výrobu chleba, což mohlo primitivní kmeny dotlačit k zavedení intenzivního zemědělství a založení prvních vesnic, měst a říší.
Je rovněž dokázáno, že popíjení s přáteli zlepšuje kvalitu života. Studie z Oxfordské univerzity ukázala, že ti, kdo běžně navštěvují svůj oblíbený podnik, jsou v průměru šťastnější, mají víc přátel, jsou spokojenější se svými životy a cítí se víc zapojeni do provozu své lokální komunity. Za nimi následují lidé, kteří nejsou věrni jedné hospodě, a až poté lidé, kteří alkohol vůbec nepijí. Zdá se, že hlavní rozdíl je ve frekvenci návštěv hospody, což tuží přátelství, a tedy činí lidi zdravější a spokojenější.
Výzkumy rovněž naznačují, že večerní posezení má větší zásah než polední. Známý antropolog Robin Dunbar z Oxfordské univerzity spekuluje, že to je pozůstatek z doby vynálezu ohně. Pravěcí lidé díky jeho světlu a teplu získali večer volný čas, který mohli věnovat socializaci, zatímco přes den museli lovit a hledat kořínky. Nutnost tlachat večer s přáteli je tak hluboko v nás.
Suchý leden a únor tyto přirozené vazby zpřetrhávají, a ještě ke všemu uprostřed zimy, v těch nejtemnějších a nejhnusnějších měsících, kdy by se příjemné posezení s kamarády nad skleničkou něčeho dobrého náramně hodilo.
Suchý únor a podobné nesmysly jsou však symptomem ještě něčeho jiného, totiž společnosti hledající řád, tradice, očistu a vykoupení ve světě, který se takovýchto nebezpečných reakčních nápadů snaží zbavit. Kromě suchého ledna je na Západě rovněž populární hnutí bezmasých pondělků (meatless Mondays). Zdržení se masa jeden den v týdnu má poměrně velkou tradici, říká se tomu půst a v křesťanství se drží každý pátek. Rovněž se mezi katolíky ujal zvyk v postní době před Velikonocemi, která trvá 40 dní, něčeho se vzdát. Proč by to nemohl být alkohol? Celé to působí jako snaha vybudovat nové náboženství, ale bez té otravné nutnosti chodit do kostela.
Ve výše zmiňovaném článku „Suchý leden je krutý“ si jeho autor Matt Purple stěžuje na novodobé puritány, kteří „nahradili skutečné maso Impossible Burgery a kuřáky vyhnali do ohrad v temných uličkách obehnaných ostnatým drátem a strážními věžemi“. Dále pokračuje: „Před barem si nemůžete vzít heineken, aniž by vás obtěžoval policista, a na veřejnosti si nemůžete zapálit marlbora, aniž by se polovina civilizace melodramaticky rozkašlala. Ve strach nahánějících televizních spotech ukazují teenagery, kteří si dají jeden doušek piva a pak najedou přímo do telefonního sloupu. Tento druh poučování je všude; opravdu potřebuje vlastní měsíc?“
Suchý leden je příznakem nového náboženství. Křesťanství za odmítání tělesných požitků alespoň slibuje věčné vykoupení. Jeho novodobá forma vede jen k věčnému utrpení.
00:02
