A takové to bylo krásné přátelství, chtělo by se říct. Inu, už není. Velmi veřejná roztržka mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem jistě má i nějaké politické př ...
Když se transgender aktivisté budou ohlížet za uplynulými několika týdny, budou muset konstatovat, že pro ně nebyly příliš dobré, vlastně spíš špatné než dobré, anebo spíš špatné.
V úterý zaznamenali neúspěch o to horší, že je fotogenický. V USA hrají univerzity velkou roli ve sportu, v některých sportech jsou akademické soutěže ty nejdůležitější. University of Pennsylvania v úterý přistoupila na dohodu s odborem občanských práv ministerstva školství, v němž uznala, že porušovala občanská práva. K tomu porušování došlo tím, že za ni v plaveckých soutěžích startovala osoba vystupující pod jménem Lia Thomas. Je to ovšem muž, který před pěti lety prošel tranzicí a soutěžil jako žena. A dost úspěšně, rozhodně úspěšněji než jako muž. Je známý díky fotografii z roku 2022, na níž stojí na stupních vítězů na prvním místě, zatímco plavkyně, které se umístily na druhém, třetím a čtvrtém místě, se semknuly daleko od něj na stupni pro třetí pozici. Lze se sice dočíst, že ta fotografie vznikla spíš náhodou a ne přímo tak, že by se od něj ty plavkyně odtáhly, nicméně je prostě velmi sugestivní, asi podobně jako u nás svého času proslulá fotografie, na níž se Jiří Paroubek marně snaží přilákat k sobě rybičky v akváriu.
Teď se univerzita mj. zavázala, že ho zbaví titulů a medailí, které získal, a omluví se osobními dopisy všem plavkyním, které proti němu byly nuceny soutěžit. A že nadále bude při sportu používat biologické definice mužů a žen.
Deset dní předtím rozhodl americký Nejvyšší soud případ Skrmetti. Stát Tennessee uzákonil, že je nepřípustné podávat hormony a blokátory puberty za účelem změny pohlaví nezletilým. Několik osob tento zákon napadlo a postavila se za ně známá organizace ACLU. Její hlavní advokát Chase Strangio, který je rovněž transgender, je zastupoval, když případ doputoval k Nejvyššímu soudu.
Prohrál, a to navíc tak, že rozhodnutí zasadilo transgender hnutí pořádnou ránu do vazu. Už rozhodnutí v předchozích soudních instancích se nevyvíjela dobře, mimo jiné kvůli tomu, jaké odborné materiály a interní komunikaci byli transgenderisté nuceni předkládat, a to se při ústní argumentaci před soudci Nejvyššího soudu ještě prohloubilo. Strangio byl například nucen připustit, že tvrzení, které transgenderisté do omrzení opakují a vnutili ho spřízněným politikům a publiku, že tranzice u nezletilých je nutná, protože je zachraňuje před sebevraždami, vědecké studie nepotvrzují.
V argumentaci se rovněž vyjasnilo, že transgender osoby nemají nárok na zvýšenou ochranu proti diskriminaci, protože zákon mimo jiné žádá, aby se takové skupiny vyznačovaly „neměnnými charakteristikami“. Což ovšem nemohou být lidé, kteří v nejrůznějším věku usoudí, že se narodili v těle opačného pohlaví, a někteří z nich toto přesvědčení po čase opustí. To pro další transgenderistické právní tažení není dobrý precedent.
Za zmínku rovněž stojí, že soud sice rozhodl očekávaným poměrem 6 : 3 (tedy soudci jmenovaní republikány versus soudci jmenovaní demokraty), nicméně soudkyně Elena Kaganová se plně nepřipojila k disentu svých liberálních kolegyň a z jejího textu lze vyčíst ochotu za určitých přísnějších právních podmínek nechat zákon státu Tennessee platit. Komentátoři si všimli, že to není poprvé, kdy se Kaganová odchyluje od aktivistických názorů svých ideologických sester.
V deníku New York Times pak vyšel dlouhý text mapující tuto prohru. Lze z něj vyčíst kritickou distanci přinejmenším k této fázi transgenderistického hnutí.
Každá z těch proher přichází jinou cestou. Transgender plavec doplatil na to, že konzervativní intelektuálové v posledních letech identifikovali občanskoprávní legislativu jako převodový systém, jímž liberálové zavádějí do společnosti ideologické změny. A teď, když jsou u moci, občanskoprávní legislativu interpretují po svém a využívají všechny její možnosti. Jež jsou velké zejména díky tomu, že těm vyšším nárokům přesahujícím běžný zákaz diskriminace musí dostát všechny subjekty, jež chtějí přijímat nějaké finance od federální vlády. A to jsou prakticky všechny univerzity.
Blokátoři puberty z Tennessee doplatili na konzervativní Nejvyšší soud. Jenže jim k prohře a hlavně k tomu, že jejich podpora mezi liberály už není monolitická, dopomohlo kolektivní šílenství, do kterého se uzavřeli. Když jejich agresivní vyžadování, aby veřejnost respektovala a stvrzovala jejich bludy, dorazilo do sportu a k dětem, začalo to být na část veřejnosti příliš. Odhalení, jak se reprezentativní lékařská organizace genderové pediatrické medicíny WPATH, jež má být garantem odbornosti v oboru, stala zajatcem nevědeckých bludů, a britský audit genderového pediatrického lékařství známý jako Cass review otřásly odbornou autoritou těchto fanatiků.
V těchto úderech morových ran přinesly uplynulé dny transgenderistům jedinou utěšující zprávu. V Česku díky zásahu Ústavního soudu přestal platit požadavek, aby pro úřední změnu pohlaví nebyla vyžadována změna chirurgická. Nyní ke změně pohlaví bude vyžadováno souhlasné stanovisko sexuologa. Je to tedy trochu jiná kolej než ta americká – zatímco tam se dostaly do popředí případy lidí, kteří po chirurgické změně svého těla touží, česká úprava vychází vstříc těm, pro něž je důležité, že jsou o realitě svého transgenderismu přesvědčeni ve své hlavě.
Vychází jim vstříc napůl – je tu ještě ten sexuolog, kterého musí přesvědčit. Aktivisté to pochopitelně považují jen za první krok na cestě k prostému sebeurčení. Uvidíme tedy, jestli sexuologové dokážou odchytat ty psychopaty, pro něž je cílem chodit do dámských šaten či soutěžit mezi ženami (je nápadné, jak málo sportovkyň zjišťuje, že jsou vlastně muži a chtějí soutěžit s nimi). Pokud budou mít sexuologové špatný odhad nebo pokud naši soudci a zákonodárci budou mít další potřebu „dohánět Západ“, zřejmě se té fázi, kdy narazí kosa na kámen, tedy kdy aktivisté dorazí do sportovních soutěží a mezi děti, nevyhneme. Amerika je populističtější země, to, co se většině příčí, tam zpravidla nakonec narazí. Evropské elity mají tendenci na svých ideologických obsesích lpět a veškerý nesouhlas nálepkovat jako ohrožení demokracie. Takže to možná s transgenderismem bude jako s imigrací a dekarbonizací.
I když je možné leccos. Organizátoři Prague Pride oznámili, že se letos poprvé rozhodli vstup do Pride Parku, jenž vyroste na Letenské pláni, zpoplatnit. Zdůvodňují to mimo jiné „oslabením zájmu sponzorů vlivem politiky Donalda Trumpa“. Může to znít jako výmluva – kdo dnes nezdražuje? –, ale můžeme spekulovat, že není. Když se podíváte, kdo sponzoruje různé zdejší LGBTQ+ iniciativy (nechme teď stranou, že mezi těmi LGB a T narůstá tenze; ti T si stále chtějí přisvojovat energii a autoritu, jež se k LGB hnutí váže), bývají to hlavně české pobočky nadnárodních společností. Tyto firmy nemají žádné vlastní názory a hodnoty. Poslouchají toho, kdo má ve společnosti moc. Je třeba notoricky známé, že LGBTQ+ agitace, již tyto firmy provozují ve své komunikaci, nápadně chybí v jejich prezentacích pro muslimský svět. Pro nadnárodní firmy bývá nejdůležitějším trhem Amerika a tam je teď u moci Trump. Žijeme v globalizovaném světě.
00:06
