Amerika odsouzená k souboji gerontů. Hledá se méně strašný prezident

Od roku 2016 to budou už třetí americké prezidentské volby za sebou, kdy budou mít voliči na výběr ze dvou kandidátů, které nesnášejí. Trump i Biden jsou v průzkumech podpory takzvaně pod vodou, tj. víc lidí jim nedůvěřuje, než důvěřuje. Nicméně už to vypadá tak, že pokud jednaosmdesátiletý Biden nebo sedmasedmdesátiletý Trump neukončí do listopadu svou pozemskou pouť, budou muset Američané volit mezi nimi.

Odhaduje se, že 70 až 80 procent Američanů se aktivně vyhýbá politickému zpravodajství a hovorům o politice. Ti zbývající to vynahrazují svou rostoucí náruživostí. Lidé, kteří se nebaví s nikým odlišné politické orientace, nikdy by si nevzali někoho jiné politické orientace a své potomky, kteří by to udělali, by vydědili, a tak podobně, bývali vzácní, považovalo se to za neamerické. Dnes už ne.

Zároveň má Amerika systém výběru kandidátů, jejž lze klasifikovat jako demokratičtější, participativnější než ve většině zemí. Jsou to ty známé primárky. Nejsou tu odjakživa. Nápad, že o kandidátech by neměly rozhodovat jen stranické veličiny, se zrodil v roce 1912. Konaly se ovšem jen v pár státech, ne vždy a jejich výsledky nemusely být závazné. Současné primárky patří k té řadě změn, jež do světa vrhl rok 1968. Mladí protiváleční aktivisté byli tehdy rozhořčeni tím, jakým způsobem Demokratická strana nominovala za kandidáta viceprezidenta Huberta Humphreyho a ignorovala protiválečného kandidáta Eugena McCarthyho. A tak vedle řady skandálů, pouličních kraválů, masových iniciativ a kulturního vření, jež jsou s touto érou spojeny, vznikla taky iniciativa na zavedení primárek. A skupině šikovných aktivistů se je podařilo prosadit, takže již v roce 1972 byly v demokratické straně realitou. Vystihly ducha doby a i Republikánská strana usoudila, že musí jít s ní.

V americké federální politice taky postupně roste moc prezidenta, byrokracie a soudů na úkor Kongresu. Mluví se o „imperiálním prezidentství“, či teď dokonce o „americkém cézarismu“.

Trump skutečně k roli amerického „protocézara“ má předpoklady – od narcistní sebedůvěry přes performativní rozhodnost a siláctví až po vyžadování absolutní loajality. Což všechno využívá ani ne tak k vládnutí, jako k vytváření neodolatelné podívané.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.