Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

KOMENTÁŘ

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí
Ondřej Štindl se vánočně zamyslel nad známým heslem. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Psát komentář do médií, který má vyjít na Boží hod vánoční, je politováníhodný úděl. Stejně jako číst si na Boží hod vánoční komentáře v médiích. Nemáme to jednoduché, co si budeme povídat. Nicméně k věci. Vánoční téma. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Šestatřicet let po revoluci je to heslo pozoruhodně živé, dát ho do titulku by se dalo brát jako tzv. clickbait, snahu vyprovokovat publikum ke klikání, třeba motivovanému nadějí, že pod ním najde něco pobuřujícího, nač bude možné emotivně reagovat, sdílet to s adekvátně vytočeným komentářem. Přitom je to tak samozřejmá sentence, aspoň v kontextu západní civilizace. Zjednodušeně, zkráceně a jaksi sekularizovaně vyjádřené krédo, jež tu civilizaci formovalo. Zvláštní, že někteří z lidí, kteří toho jinak hodně namluví o návratu k tradičním hodnotám, na tu větu jsou, zdá se, alergičtí.

 

Je to heslo z časů masového odmítnutí režimu, který sám sebe prezentoval jako historickou nutnost, vyjádření nadosobních sil, nezměnitelného dějinného vývoje, který nemohl spět jinam než právě k němu. Režimní mytologie dál popisovala rajskou fázi, k níž ten vývoj nezadržitelně směřuje. Všechno to bylo prezentováno ne jako ideologie, ale nezpochybnitelná exaktní věda (vědecký komunismus, vědecký ateismus a podobně). Nevím, jak moc dopodrobna Václav Havel ten revoluční slogan promýšlel, ale ta na někoho naivně působící sentence je popřením zákonitostí formulovaných komunistickým režimem, jeho „vědecké“ sebeinterpretace.

Základní zákonitost světa nedefinuje vlastnictví výrobních prostředků, revoluční úloha proletariátu, třídní boj a podobně. Místo toho platí, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Možná bych se jen trochu ohradil proti užití slova „musí“. Nemusí, nikdo jim to nenařídil, nevydal příslušnou direktivu. Prostě to tak je. Ten slogan je taky naprosto nepolitický, i když tak, bohužel, často nebyl chápán. Není to základ pro program, s nímž by šlo vyhrát volby. Navíc to slovo „zvítězit“ v něm není užito způsobem, který by odpovídal jeho významu v politice nebo vůbec ve společenském životě. Neznamená moc a dominanci, slávu, zisk. Může to být hodně paradoxní vítězství, které se nepodobá obvyklým způsobem chápanému triumfu. Člověk, v jehož životě se projeví vítězství pravdy a lásky, může v očích jiných vypadat jako ten největší „loser“.

Bez ohledu na to je dnes věta Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí v Česku velice zpolitizovaná. Ze slova „pravdoláskař“ se stala pro jedny invektiva, pro druhé způsob politické sebeidentifikace. Není pochyb o tom, že stoupenci „pravdy a lásky“ hodně přispěli k tomu, že ty pojmy jsou někdy vnímány jako inflační, že mobilizační účinek toho hesla slábne, že se stává rekvizitou marných snah oživit ducha revolučních dní, případně se na něm nějak přiživit. „Pravdoláskaři“ nemají moc důvodů připadat si jako vítězové, a jestli by na tom snad chtěli něco změnit, měli by se spíš ptát, co dělali a dělají špatně, než nacházet důvody ve vnějších okolnostech. Těch, kdo to dávné heslo vyslovují s opovržením, bych se rád zeptal, jaká slova mají na praporu oni. Jestli je skutečně tak osvobozující přijmout moc jako náhražku smyslu, stát se takzvaným realistou, který nevěří na pohádky, je totiž obeznámený s tím, oč ve světě skutečně jde a jak to v něm chodí. V tom světě, kde vítězství může vypadat jako porážka, totiž porážka může také být hodně podobná vítězství.