„Tvrdý trest nikoho do budoucna neochrání.“ Soudce Vávra o znásilnění a Feriho kauze

Pražskému městskému soudu přistane na stole odvolání exposlance TOP 09 Dominika Feriho proti rozsudku, který ho poslal na tři roky za mříže. Existuje šance, že o jeho osudu bude rozhodovat i prezident Soudcovské unie ČR Libor Vávra. Ten v rozhovoru deníku Echo24 hovoří mimo jiné i o tvrdosti trestu za znásilnění nebo říká, co si myslí o tom, že Feri veřejně zmiňuje jména svých obětí.

Může odsouzení Dominika Feriho nějakým způsobem změnit způsob přemýšlení o souzení trestných činů znásilnění, respektive pokusů o znásilnění?

Myslím si, že v České republice, a především v trestní oblasti lze těžko hledat precedenty u skutkových záležitostí. Ty debaty okolo znásilnění se nejčastěji týkají hodnověrnosti výpovědí a hodnocení důkazů, jelikož to nemá precedentní význam.

Hovořilo se i o tom, že Dominiku Ferimu přitížil i způsob jeho obhajoby a určitá arogance. Stojí ten problém tak, že bychom měli lidi soudit za to, z čeho jsou obžalováni, anebo záleží i na tom, jestli se u soudu přiznají a jak vystupují?

Obecně platí velmi starý judikát, který říká, že způsob obhajoby nesmí být přitěžující okolností pro obžalovaného. Poté už bohužel musím mlčet, protože je vysoce pravděpodobné, že budu sedět v odvolacím senátu, který se té kauze bude věnovat. Sebepodrobnější hodnotící úsudek, byť obecný, by pak mohl být brán jako podjatost.

Při projednávání kauzy exposlance Feriho se také často zmiňovalo to, že v jednací síni i na chodbě padala veřejně jména jeho údajných obětí, která pak navíc reprodukovala média. Existuje v soudcovské komunitě názor na to, zda by se tato jména měla říkat nahlas?

V principu patří k základům určitá ochrana obětí, zejména v případech, kdy může být z nějakých důvodů zvlášť zranitelná. Paradoxně totiž ta druhotná medializace případu může být pro člověka ještě obtížnější než samotný trestný čin. Jednak se vracejí negativní zážitky, jednak se to začne mediálně propírat, což pro člověka může mít velký význam.

Mělo by být na předsedovi konkrétního senátu, aby nad rámec zákona v rámci své pravomoci přijal taková opatření, která by těm rizikům zabránila.

V tomto případě se to myslíte povedlo?

To už je zase hodnocení konkrétní věci, takže vám nemohu odpovědět. Nelze vyloučit, že to budu přezkoumávat a právě toto by mohlo být jednou z námitek v rámci odvolání.

Dominik Feri byl zatím nepravomocně odsouzen na tři roky vězení. V souvislosti s tím se objevila i tradiční debata o tvrdosti postihu za znásilnění a jiné trestné činy, ať už jde o krádeže nebo užívání zakázaných látek. Jak toto vidíte vy?

Mohu říci, že nepodporuji redefinici trestního činu znásilnění. Pokud jde o trestní sazby, jde o věc politické vůle Parlamentu České republiky. Nejpozději od 19. století víme, že výše trestu nemá sebemenší význam pro odvrácení jednání toho pachatele. To už je jen odplata.

Proto vyspělý svět postupně odmítl tresty smrti a podobně, protože se ukázalo, že tvrdý trest nikoho do budoucna neochrání. Což neznamená, že pachatel nemá jít do vězení, nicméně nemá cenu příliš tresty navyšovat. Nemá to efekt, akorát obrovské náklady pro stát. Každý vězeň stojí daňové poplatníky 2 tisíce korun denně.

Nějaké tresty ale zřejmě musejí být nespravedlivě vysoké, nebo nízké.

Je jasné, že máme v trestním zákoníku disproporce. Osobně si myslím, že některé typy drogových deliktů jsou zbytečně tvrdě trestané, možná i některé verbální trestné činy. To je něco, o čem by se dalo uvažovat, nicméně já nechci dělat politiku, a to je skutečně politická věc. Za to si platíme ministerstva a poslance, aby rozhodli, jak v této věci postupovat.