Další den, další průsak z bojišť informační války. Bohužel ho nelze ignorovat, protože se nás potenciálně týká.
Britský web Declassified UK přišel se zprávou, že britská komunikační agentura Zinc Network na zakázku britské vlády platí influencery, aby „čelili dezinformacím“ v zemích střední a východní Evropy. Web uvádí, že smlouva, kterou podle zákona o svobodném přístupu k informacím získal, je velmi zcenzurovaná, takže jedinou konkrétní zemí, kde mohli působení agentury potvrdit, je Slovensko. Tam se už taky kolem toho strhla politická bouře, o věci referoval nový web Marker.sk, věci se chopil premiér Fico a díky tomu i u nás Novinky.
Web Declassified UK při zběžném proklikání jeví agendu v duchu Jeremyho Corbyna – zpráva o Zinc je jedna z mála, které se netýkají Izraele a Gazy. Zpráva taky neukazuje či neodkazuje na žádné dokumenty, z nichž by bylo možné pravost jejich tvrzení ověřit (s jednou výjimkou – jedna poslankyně ve věci kampaně Zinc interpelovala vládu; na její interpelaci a odpověď náměstka ministra zahraničí se lze podívat. Jde o poslankyni Apsanu Begumovou, první britskou poslankyni s hidžábem, zvolenou za labouristy, jež však stranu opustila – spekuluje se o tom, že se připojí k nově zakládané Corbynově straně).
Jenže zprávě dodává věrohodnost to, že ji britská vláda nepopřela.
„Akekolvek tvrdenie, že Spojene kráľovstvo sa snažilo ovplyvnit vysledok volieb, resp. povzbudzovat k volbe za alebo proti konkretnej politickej straně, je úplně nepravdivé,“ praví se ve stanovisku zveřejněném na webu britského velvyslanectví v Bratislavě. „Táto aktivita bola zameraná na povzbudenie mladých ľudí k účasti na demokratickom dianí vo svojich krajinách účasťou vo volbach, a to bez ohľadu na ich politickú príslušnosť alebo podporu.“
Takže aktivita byla. A britské ministerstvo zahraničí se na ní zcela přímo podílelo. Ministerstvo zahraničí „pravidelně poskytuje zpětnou vazbu k videím pro sociální média (včetně YouTube) od realizátorů našich projektů v rámci standardních programových postupů MZ, aby se zajistil soulad s hlavními cíli projektu a kritérii konfliktu a genderové citlivosti,“ praví se v gramaticky nepříliš ústrojné odpovědi na interpelaci. Kdo by v následující větě čekal třeba ujištění o tom, že ministerstvo přímo nediktovalo influencerům obsah, mýlil by se. Místo toho už příslušný činitel jen dodá, že další informace tají „vzhledem k rizikům pro naše partnery a beneficienty těchto programů“.
Na Slovensku šlo o kampaň vyzývající mladé k účasti ve volbák. Web Marker zatím dohledal, že Zinc financoval kampaň Chcem tu zostať, organizovanou nevládní organizací Memo 98, a spolek bojující proti dezinformacím Infosecurity.sk. Zjištění jsou takto nahodilá proto, že angažovaní influenceři měli se Zinc podepisovat dohody o mlčenlivosti. Slovenský ministr zahraničí vyzval Brity, aby jména influencerů a jejich odměny zveřejnili.
Bylo by zajímavé vědět, jestli mezi 22 zeměmi, jichž se zakázka měla týkat, bylo i Česko.
Je to naprosto nehorázné, a to z řady důvodů.
Otázka, zda šlo o snahu ovlivnit volby, je první na řadě, ovšem zároveň dnes už trochu mimo mísu vzhledem k tomu, že pokud byl záměr zamezit Ficovu vítězství, tak se nepovedl. Obecně lze říci, že všechny kampaně kladoucí si za cíl, „aby mladí přišli k volbám“, jsou vždycky politické. Háček je v tom, že univerzálně přijímaný předpoklad, že mladí vždy volí progresivněji, někdy platí, a někdy ne.
Důležitější otázka je, co to vůbec sakra má znamenat? Oblíbená rétorická figura britské levice, že Británie se stále nedokázala vyrovnat se ztrátou impéria, je v naprosté většině případů nesmysl, ale tohle opravdu působí jako nějaký neokoloniální podnik. Politické strany, jež někdo může považovat za nežádoucí, se derou k moci třeba ve Francii, v Holandsku, ve Švédsku nebo v Německu. Napadlo by Brity organizovat v těchto zemích vlivové kampaně?
Patří taky k dobré praxi, že prezentuje-li influencer obsah, který je někým placený, musí to uvést. Některé platformy to tuším dokonce vyžadují. Ale tady Britové zavádějí manýry informační džungle či informační války. A tahle degradace informačního prostoru se paradoxně děje na obranu demokracie.
Je zvlášť neblahé, že naši oficiální dezinformační experti se inspirují nejvíc právě u Britů. Britové poté, co politický vývoj uštědřil tamnímu establishmentu nepříjemné rány, propadli představě, že to je všechno problém ovlivňování informací, že jen nesprávná informační strategie může za brexit a všechno špatné, co se od té doby děje. Periodicky propadají různým panikám, jako byla třeba kauza Cambridge Analytica. Snaží se informačními kampaněmi inscenovat fiktivní realitu harmonického soužití mezi různými etnickými „komunitami“ a zcela šílenými zákony a policejní praxí omezovat diskusi na sociálních sítích. Nemůžou se v tom vykázat jediným úspěchem.
V neposlední řadě západní podpora NGO komplexu ve východoevropských zemích škodí tamnímu neziskovému sektoru samotnému. Tím, že se orientují na to, aby vyhověli představám svých zahraničních sponzorů, ztrácejí cit pro organickou podporu domácí veřejnosti.
Británie dlouhá léta podporovala korupci v Rusku a v postsovětských zemích tím, že se stala masivní pračkou peněz z těchto zemí. Ale s tím nic udělat nešlo, britský rozpočet a bankéři a právníci a obchodníci s realitami si na peníze z východu vytvořili masivní návyk, neobejdou se bez nich. Místo toho vláda vynakládá z rozpočtu nějaké drobné na pár podvodníků či dobrodruhů z komunikační branže, kteří si snad i myslí, že dělají dobrou práci, že jsou pokračovatelé západních rozvědek, jež za studené války pašovaly za železnou oponu přeloženého Solženicyna nebo tak něco. Ve skutečnosti jen diskreditují sami sebe, demokracii a Západ.
00:01
