Herečka a diplomatka Magda Vášáryová slaví 75 let. Před kamerou byla od patnácti

Herecká hvězda, diplomatka a politička. To jsou tři profesní tváře Magdy Vášáryové, která 26. srpna slaví pětasedmdesátiny. Do světa stříbrného plátna vstoupila jako patnáctiletá, aby jej opustila po sametové revoluci a stala se velvyslankyní v Rakousku a v Polsku. Kandidovala na slovenskou prezidentku, deset let také zasedala ve slovenském parlamentu.

Křest filmovým světem byl pro mladou dívku s přísnou výchovou očistcem: „Vláčeli mě sněhem, bahnem, pořád byla strašná zima...“ Výsledný snímek, středověké drama Markéta Lazarová, které patří mezi skvosty české kinematografie, ji ale přes noc proslavil. Úspěch filmu jí otevřel dveře k dalším rolím, kromě toho vystudovala sociologii na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Celkem vytvořila na 30 filmových rolí (Radúz a Mahulena, Princ Bajaja, Rusalka), padesátku postav si zahrála v televizních snímcích a seriálech. Působila v Divadle na korze, na Nové scéně a ve Slovenském národním divadle.

Jedním z nejzvláštnějších snímků, jaké kdy natočila, byl snímek Vtáčkovia, siroty a blázni z roku 1968: „Ten film šel okamžitě do trezoru, dvacet let nebylo možné jeho název vůbec vyslovit.“

Dalším její ikonickou rolí byla paní sládková z Postřižin podle Bohumila Hrabala v režii Jiřího Menzela. Ten byl podle Vášáryové velmi náročný a některé scény prý zkoušeli i dvacetkrát. S Jaromírem Hanzlíkem absolvovala i slavnou nebezpečnou scénu na pivovarském komíně: „Vylezli jsme to dvakrát, nebo třikrát. Nejprve v džínách a pak naostro. Jediné, co si pamatuji, je pan Menzel, který si zakrýval oči a ptal se rozechvěným hlasem - Už jsou dole?“

V roce 1982 se uvažovalo obsazení Vášáryové do hlavní role slavné adaptace románu Sophiina volba, kterou nakonec ztvárnila Meryl Streepová, autor románu William Styron i režisér Alan Pakula ji pro roli velmi chtěli, producenti nakonec rozhodli jinak. Sama později odmítla roli v Koljovi (1996), kterou nakonec dostala Libuše Šafránková. A nabídky na filmování prý dostává dodnes. Je také držitelkou prestižní české divadelní Ceny Alfréda Radoka.

Naposledy se Vášáryová před kamerou objevila v roce 1990, kdy zároveň nastoupila na tři roky jako velvyslankyně ČSFR v Rakousku. V roce 1999 neúspěšně kandidovala na prezidentku SR, v letech 2000 - 2005 působila jako velvyslankyně v Polsku. Nyní předsedá Správní radě nadace Via Cultura, kterou sama založila. Na podzim 2010 se také ucházela o funkci primátorky Bratislavy, skončila jako druhá ze tří kandidujících.

V době ruské invaze na Ukrajinu v březnu 2022 zkritizovala podpůrnou cestu slovinského, českého a polského premiéra do Kyjeva, přičemž polskému a slovinskému představiteli vytkla dřívější negativní postoje k EU. Uvedla, že jejich cestě do Kyjeva nerozumí, nazvala ji prapodivnou a obvinila je, že nutností své výjimečné ochrany zatížili policejní síly Ukrajiny a že blokovali vlaky s humanitární pomocí.

Vášáryová napsala několik knih a plynně ovládá vícero jazyků. Kromě češtiny hovoří německy, anglicky, rusky, francouzsky, polsky, srbsky a chorvatsky. Její maminka byla Němka, otec Slovák, dědeček Maďar a prapradědeček přišel z Itálie.

Sestra herečky Emílie Vášáryové se podruhé provdala za herce Milana Lasicu, který zemřel v červenci 2021. Mají spolu dcery Hanu a Žofii.