Green Deal je politika pro vystrašené teenagery, říká skeptický ekolog Bjørn Lomborg

Vláda se v loňském horkém červenci zabývala zákony, které obyvatelstvu zdraží pohonné hmoty a topení v domácnostech v přímé souvislosti s unijním Green Dealem. Politický střet kolem zdražování, které začne nabíhat od roku 2027, se vyčerpává ve sporech, jestli za trpnou účast České republiky na této unijní politice může víc tento, nebo minulý premiér. Zástupci hnutí ANO, osvobození od břemene vládnutí, veřejně tvrdí, že Green Deal je hloupost. To soukromě potvrzují i někteří vládní politici, ti ale s dovětkem, že je to politická nutnost. Jakýsi širší rámec pro politiku, jejímž jádrem je expanze tzv. obnovitelných zdrojů energie (OZE), jsme se pokusili načrtnout se známým „skeptickým ekologem“ Bjørnem Lomborgem.

EU se rozhodla jít cestou obnovitelných zdrojů. Podle vás jsou OZE neuvěřitelně nevýhodná odpověď na problém.

Něco dělat máme. Pohled na trh říká, že ušetřit, tedy neemitovat první tunu CO2 je skoro imperativ. Taková úspora stála velmi málo a ušetřením této tuny jsme růst teplot zbrzdili nejvíc. Byl to nejlevnější krok s největším přínosem. Ale platí to i obráceně: snažit se ušetřit poslední tunu CO2 už byste neměli, má nejvyšší náklady a nejnižší přínosy. Ekonomická úvaha proto vede k doporučení ušetřit část emisí, ale ne všechny. Tady by se měla vést zásadní diskuse: Kolik má Evropa ušetřit emisí a kolik už má nechat? Snížit o nula procent není správná odpověď, snížit o sto procent, k čemuž se v zásadě rozhodla EU, taky ne.

OZE jsou podle vás neúčinné a příliš drahé. Jak dojdete ke skutečné ceně energie z nich vyrobené?

Lidé mají pochopitelně tendenci myslet si, že sluneční paprsky jsou nejlevnější energie na Zemi. Je to pravda, ale jen když svítí. A srovnání, které obvykle dostanete, je mezi cenou za 1 kWh elektřiny ze solárů, když svítí slunce, a mezi cenou 1 kWh elektřiny z plynu, kdykoli ji chcete vy, uživatel. Což je pochopitelně srovnání naprosto nesmyslné. Někdy je kilowatthodina ze solárů levnější než z plynu, zato je nekonečně drahá, když slunce nesvítí. Oni vám na to opáčí: Ale jsou tu přece baterie. Měli by vědět, že celková kapacita baterií by dnes stačila světu pět minut. Trochu zjednodušuji, ale jistě chápete, kam mířím. Pokud chcete fungovat na soláry, potřebujete baterie, které vydrží zásobovat aspoň dvanáct hodin denně. A už ten detail, že v Německu, kde rozhovor pořizujeme, mívají v zimě průměrně pět a v některých letech až deset dní takzvané Dunkelflaute, což jsou dny, kdy není žádný vítr a téměř žádné slunce... Už jen kvůli této Dunkelflaute byste potřebovali baterie, které vás dokážou zásobovat nepřetržitě pět až deset dní.

Jak se mohlo stát, že byly přijaty velkolepé politické závazky bez jakékoli ekonomické rozvahy?

Z větší části proto, že lidé se nechali přesvědčit, že globální oteplování znamená konec světa, že vymaže život na planetě. Pokud směřujeme ke konci světa, pak jsme samozřejmě povinni udělat vše, aby se to zastavilo. Pak se samozřejmě musíme přestat zabývat vším jiným. Jenže ani většina klimatických studií, studií od vědců, kteří uznávají globální oteplování jako reálný problém, nic takového netvrdí. Zprávy Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu IPCC nikterak nenaznačují, že bychom se snad blížili konci světa, jak nám to podsouvají média se svými hlášeními o vlnách veder a neustálých požárech. Plocha světa spálená při divokých požárech je dnes o dost menší než před sto lety.

Celý text si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten naleznete v prodejnách tisku nebo si jej můžete objednat ZDE.