Evropu čeká hlad. Už to konečně víme
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Musk a Burza
Americká Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) žaluje miliardáře Elona Muska za to, že v roce 2022 opožděně informoval o zvýšení svého podílu ve společnosti ...
Elektřina bude drahá, protože nebude. Její výroba se propadne a hlad po ní bude velký. To jsou slova vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky. Je docela osvěžující slyšet to konečně takto polopaticky a hlavně bez příkras. Že to říká člověk z Bartuškovy pozice, je dobře. Zároveň je to ale samo o sobě zvláštní. Asi si nelze odpustit myšlenku, zda se v minulosti zmocněnec pro energetickou bezpečnost alespoň snažil politickou reprezentaci přesvědčit nastalé situaci zabránit.
Tak si to shrňme. „To, do čeho Evropa směřuje, je velký propad výroby elektřiny. Hlad po ní bude velký. Tak jako tak budeme zavírat 40 procent výroby elektřiny u nás, to znamená uhlí (co se tepla týče, tam dokonce 50 procent pochází z uhlí). Ještě stále jsme mentálně nastavení na to, že jsme exportní zemí. Dokonce druhým největším exportérem hned po Francii. Ale to už brzy přestane platit a myslím, že pro velkou část české veřejnosti to bude velký šok,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně Bartuška.
Stejně tak Bartuška říká, že budování zelené „bezemisní“ energetiky vyjde draho a my se pořád tváříme, že to není pravda. „Málokterý politik to chce vyslovit nahlas, protože každý chce být znovu zvolen. Ale slibovat levnou a bezproblémovou energetiku v Evropě, to prostě není pravda. Velká část politiků, nejen u nás, přijala tezi, že elektřina z fotovoltaiky a z větru je zdarma,“ pravil vládní zmocněnec.
A jako příklad uvedl náklady na stavbu větrného parku na břehu Norska o výkonu 1500 MW, který bude stát dohromady sedm miliard eur. A to vše se 40procentním zatížením. Tedy reálně bude fungovat a vyrábět elektřinu jen po 40 procent času. A aby malí spotřebitelé a průmysl přežili, jsou k tomu potřeba stabilní záložní zdroje, které to budu zachraňovat. Uhlí, plyn. Všechno to, co jsme si uměle zdražili emisními povolenkami, a teď to budeme dotovat. Nic levného to nebude. A o tom to je.
Politická veřejnost to ale prezentuje jako zelenou energii „zadarmo“. Bartuška eufemisticky použil výraz „nepravda“, my můžeme klidně použít slovo lež. Draze nás vyjdou zelené zdroje a investice do fungující akumulace (která chybí, ale je nutnou podmínkou pro to, aby tu nějaké zelené zdroje vůbec mohly fungovat), draze nás vyjde udržení současných stabilních zdrojů, velmi draze nás vyjde i stavba jádra. Ale nutně ho potřebujeme.
Neobvykle odvážně a poměrně přesně Bartuškou řečeno bylo i to, že Evropa zažije šok, až si uvědomí, že je sekundárním kontinentem a že nikoho nezajímá. Je sama. A je s podivem, že k tomu ještě pořád nedošla. Několikanásobně dražší elektřina i plyn než v USA, regulace a dotování, strnulost, nejednotný kapitálový trh. To všechno ty, kdo tu chtějí investovat a něco budovat, odhání. Ale EU si stále myslí, že na modelu sociálního státu, regulování a přerozdělování a v čele s klimatickou politikou, ze které zatím stále nemíní uhnout a slevit (ačkoli bude muset, pokud chce ještě nějak přežít a probrat se), může konkurovat USA a Číně. A hlavně si zřejmě stále myslí, že jí budou naslouchat a brát za vzor. Donald Trump se ještě ani neujal svého prezidentského úřadu, ale už ukazuje, že na to, co si myslí Evropa, moc zvědavý nebude.
Česko (a celá Evropa) vlastní vinou a vlastními kroky přestávají být soběstačné ve výrobě elektřiny a vrhají se tím do nebezpečné situace. Proč se zbavujeme naší soběstačnosti a pozice vývozce? Energetická bezpečnost úzce souvisí s celkovou bezpečností státu. Je zajímavé, že u elektřiny se jen málokdy uvažuje tím směrem, že nejen německá Energiewende, ale celá zelená evropská transformace Rusku extrémně vyhovovala a pořád vyhovuje. Prostě to jen nechceme vidět a radši sledujeme, jak se postupně s německou energetickou politikou veze celá Evropa.