Najaly největší americké firmy jen šest procent bílých?

ÚHEL POHLEDU

Najaly největší americké firmy jen šest procent bílých?
Podle analýzy společnosti Bloomberg tvoří bílí Američané jen 6 procent všech nových zaměstnanců největších amerických společností. Foto: Shutterstock
1
Úhel pohledu
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

ÚHEL POHLEDU: Američtí příslušníci etnických menšin s netypicky světlou pletí, někdy děti ze smíšených manželství v minulosti životem občas tzv. „procházeli jako bílí“ (říká se tomu „passing as white“). Prezentovali se zkrátka jako běloši, protože by jim původní etnicita přinášela sociální komplikace, někdy závažné – jednalo se zejména o příběhy z dob otroctví nebo první poloviny minulého století. V Americe dneška se výhodněji jeví strategie přesně opačná. Ale proč by se měli běloši vydávat za černochy (Asiaty, Indiány, Hispánce)? Třeba proto, aby získali práci. Podle analýzy zpracované společností Bloomberg najalo v letech 2020–2021 osmdesát osm největších veřejně obchodovaných amerických společností na tři sta dvacet tisíc nově otevřených pozic jenom šest procent bílých zaměstnanců. Devadesát čtyři procent čerstvých rekrutů má být tedy příslušníky různých etnických menšin.

 

Kdyby to bylo obráceně – kdyby největší americké společnosti najaly jen šest procent černochů a devadesát čtyři procent míst by obsadily bělochy –, okamžitě by je média rozcupovala coby rasisty, i s přihlédnutím k tomu, že běloši tvoří v USA šedesát procent obyvatelstva, takže by takové extrémní vychýlení v jejich prospěch dávalo čistě aritmeticky větší smysl. Aktuální data ale větší haló nevyvolala; přece se dají komunikovat pozitivně. Tak, že korporátní Amerika splnila, co svatosvatě přislíbila po smrti Georgea Floyda: že zaměstná víc příslušníků etnických menšin a „vyrovná rasovou nerovnováhu na pracovištích“. To vzala skutečně od podlahy.

Pokud je statistika důvěryhodná, je otřesným svědectvím obráceného rasismu (a je zjevné, že nepřijatí kandidáti budou mít u případných, pravděpodobných soudů mimořádně ostře nabité kolty). Je otřesná, i kdyby Bloombergovi počtáři někde udělali chybu. Zaměstnavatel totiž samozřejmě nemá mít k ruce absolutně – vůbec – žádný souhrnný přehled o tom, jestli jsou jeho zaměstnanci bílí, nebo černí, stejně jako ho nemá zajímat jejich náboženská příslušnost nebo jestli jim chutnají víc špagety s tuňákem, anebo s kečupem. Jediné, co ho má zajímat, je kvalita toho, co v jeho firmě předvádějí. Amerika je ale tímhle druhem informací posedlá. (Jak se tyhle věci vlastně kontrolují? Lze skutečně použít v nadsázce výše zmíněnou strategii „procházení“? A proč by ne, když třeba takzvaný gender je absolutně propustným a funguje na sebeidentifikaci? Proč by stejně nemohla fungovat etnická identita – množství melaninu v kůži je sice stejně validní biologický ukazatel jako chromozomy a stejně stabilní, k čemu ale pojmy, když můžeme mít dojmy a z nich výhody.) Smyslem černošské emancipace bylo, aby barva zůstala neviděna. Tak to se radikálně nepovedlo.

Společnosti nutí už léta své zaměstnance ztrácet čas na kontraproduktivních a nablblých školeních diverzity a inkluze; to ale není nic proti morálnímu kýči, který se rozpoutal po smrti George Floyda v roce 2020 a následné protibělošské hysterii během Black Lives Matter. Otázka rasy pronikla do běžných rozhodnutí o tom, koho zaměstnat. Odměny vedoucích pracovníků v mnohých velkých firmách závisí na plnění „rasových cílů“ (spojení tak odporné, že se to příčí na klávesnici), některé společnosti dokonce tyto cíle zapsaly do úvěrových smluv s bankami. Podle rok starého výzkumu mezi tisícovkou HR manažerů je jich polovina přesvědčena, že jejich firma nabírá podle principů obrácené diskriminace. Jeden ze šesti tvrdí, že jim vedení vysloveně nařídilo deprioritizovat bílé kandidáty (především bílé muže). Možná je skutečné procento výrazně vyšší? Deprioritizovat lze samozřejmě nahradit českým upozadit, takto se ale vhodněji zařadí mezi další odporná slůvka vyhřezlá z některých odporných aspektů naší současnosti (deplatformovat, demonetizovat atd.). I z českých HR oddělení firem v nadnárodním vlastnictví zní hlasy popisující podobný tlak na to, aby byli přednostně najímáni příslušníci „podreprezentovaných menšin“… a následné nabubřele ignorantské reakce na fakt, že v Česku téměř žádné nebílé menšiny nejsou. Polovina výše zmíněných amerických náborářů má strach, že pokud nenabere dost etnicky a genderově pestrých zaměstnanců, skončí ve firmě sami.

 

×

Podobné články