V okolí Petra Pavla zrodil scénář, že by prezident měl své výhrady vůči vládě předvést právě na důchodech. Ukázat, že se zastane těch, komu chce vláda zpřísnit možnost předčasného důchodu a zrušit mimořádné valorizace, píše Lenka Zlámalová.
Foto: Kancelář prezidenta republiky
1
Česko nebude usilovat o prodloužení výjimky z evropského zákazu na dovoz ruských ropných produktů. Informaci agentury Reuters potvrdilo ministerstvo průmyslu a ...
Prezident Petr Pavel sehrál v posledních dnech politickou etudu, jejíž smysl a motivace zatím čeká na detailní rozkrytí. To, co je v této chvíli už naopak jasné, je to, že pár hodin váhání a politického taktizování Petra Pavla ve čtvrtek večer přišlo stát zhruba na čtyři miliardy korun. Takový je účet za první politický gambling Petra Pavla. Ten mu rozhodně politicky nepomohl k větší popularitě, která je jeho hlavním cílem. A stát připravil o zmíněné čtyři miliardy korun. To je cena za to, že prezident podepsal zákon o zpřísnění předčasných penzí a změně jejich valorizací o pár hodin později. Takže nová pravidla nemohla platit už od prvního září, jak schválila sněmovna. Odsouvají se až na prvního října. Za ten měsíc uteče podle odhadů ministerstva práce do předčasného důchodu 10 tisíc lidí. A právě jejich předčasné penze přijdou za dobu, než by dosáhli na řádný důchod, na zmiňované čtyři miliardy korun.
Podivná hradní hra je na první pohled velmi nesrozumitelná. Petr Pavel otálel s podpisem zpřísnění penzí do poslední chvíle. Nejprve s vysvětlením, že je na dovolené. Tu ale ukončil předposlední srpnový týden. Takže měl ještě čtyři dny na podpis.
Jenže Hrad začal vysílat signály, že se prezidentovi změny penzí nepozdávají a možná nepodepíše. Dalo se čekat, že jestli prezident někde bude chtít prosadit svůj vliv, bude to skutečně u tématu, které je velmi ostře sledované a nepopulární. A není větší politikum než zásah do důchodů. Proti ničemu se lidé tak ostře nebouří a nic jim tolik nevadí, jako když někdo sáhne na státní penze. Ani změny daní, ani škrty dotací, ani sociálních dávek nebo zmrazení platů ve státní službě. Není ostřejší politikum než důchody. Ve vyhrocené fázi jsme to mohli sledovat začátkem letošního roku ve Francii, kde prezident Emmanuel Macron zvýšil věk odchodu do penze a počet odpracovaných let, který je k němu potřeba. Do ulic vyšly miliony lidí. Hořela Paříž.
Moc dobře to vědí i prezidentští poradci, konkrétně šéf politického odboru Tomáš Lebeda, který je tím, kdo na Hradě rozhoduje o všem podstatném. Včetně kandidátů na ústavní soudce.
Takže se v okolí Petra Pavla zrodil scénář, že by prezident měl své výhrady vůči vládě předvést právě na důchodech. Ukázat, že se zastane těch, komu chce vláda zpřísnit možnost předčasného důchodu a zrušit mimořádné valorizace. Petr Pavel chtěl posílit svou popularitu jako advokát těch, kdo chtějí dříve do penze.
Když Fialově vládě došlo, oč se hraje, vyrazil na Hrad nejdřív ve středu ministr práce Marian Jurečka. Mise neskončila úspěchem. Ani po schůzce nebylo jasné, zda prezident použije veto, nebo podepíše později.
Ve čtvrtek na Hrad již na oficiálně medializované setkání vyrazil přímo premiér Petr Fiala. Ani po jeho večerní schůzce s prezidentem nebylo jasné, jestli hlava státu podepíše. Petr Pavel se ani neobtěžoval žádnou formou vysvětlit, co mu na vládním zásahu do penzí konkrétně vadí.
Na hradní nádvoří před kamery po schůzce vykráčela pouze prezidentova mluvčí Markéta Řeháková, která lehce zmateným a nejasným stylem za pomocí šroubovaných frází oznámila, že prezident ještě není rozhodnut, jestli bude zásah do důchodů vetovat, nebo podepíše později. Byl večer 31. srpna, takže už bylo víceméně jasné, že od následujícího rána přísnější penze platit nebudou.
Petr Fiala byl zdrženlivý, ale poznamenal, že prezidentovo váhání stojí miliardy korun.
Další den dopoledne Petr Pavel novelu o zpřísnění penzí podepsal. Jeho vysvětlení, která vyvěsil na hradní web, nebyla přesvědčivá. A už vůbec ne to, že se lavírování kolem svého prvního veta ve věci tak důležité, jako jsou důchody, neobtěžoval vysvětlit. Ta oficiální zdůvodnění přesvědčivá nebyla. Rozhodně to nebyly důvody ospravedlňující tento miliardový gambling.
Prezident se svým politickým guruem Tomášem Lebedou, dosud akademickým politologem, expertem na volební systémy na Palackého univerzitě v Olomouci, nemajícím žádné zkušenosti s praktickou politikou, zjevně lavírovali s vetem, protože měli dojem, že to zvýší popularitu prezidenta jako ochránce práv seniorů. Lidovější téma si skoro už nejde představit.
Jenže Petr Fiala s Marianem Jurečkou vytáhli na světlo, kolik to zdržení bude stát, protože vláda má ve sněmovně tak silnou většinu, že veto snadno přehlasuje. Jen se to zpřísnění důchodů odloží a každý ten měsíc stojí miliardy. Tomáši Lebedovi i Petru Pavlovi zjevně došlo, že by se dostal do pozice toho, kdo kvůli pár měsícům souboje, který stejně nemůže vyhrát, zbytečně vyhazuje miliardy. A prezident se přece staví do role toho, kdo chce státní dluhy řezat ještě razantněji než vláda.
Příběhy najednou nedržely pohromadě. Obrana předčasných seniorů na pár dní by byla jen vyhazováním peněz. Takže to Petr Pavel s Tomášem Lebedou raději za pár hodin zabalili. Vyšla z toho zmatená etuda. Pokus o politickou hru, který zbytečně vyhodil miliardy a dovolil zhruba 10 tisícům lidí odejít dřív do penze. Kdyby chtěl být člověk cynik, skoro řekne, že to prezident udělal proto, aby to stihl nějaký jeho kamarád.
Podle informací z Hradu právě Tomáš Lebeda prezidenta opakovaně tlačí do větší razance vůči vládě. Aby na zásahu proti kabinetu, který je nejméně populární z celé Evropy, nasbíral politické body.
Jenže to, co předvedl u penzí, je velmi amatérské.
Petr Pavel zjevně neměl šťastnou ruku na poradce. Nejdřív ho navezli do blamáže s nominací Roberta Fremra na ústavního soudce, aniž by upozornili na jeho pochybnou minulost. Teď z něho udělali muže, který svou politickou hrou na pár hodin připravil stát o miliardy.
Jestli si někdo zaslouží zvýšenou veřejnou pozornost, je to právě Tomáš Lebeda.
00:02
