Vytáhněte kapesníky, do kin jde snímek Kapelo, hraj. Je to film do téhle doby

Thibaut a Jimmy, dvě strany jedné mince. Thibaut je sofistikovaný, uhlazený dirigent s mezinárodní kariérou, Jimmy věčně naštvaný, rozvedený kuchař s platem 11 Euro na hodinu. Thubauta poslouchají nejslavnější světové orchestry, Jimmy diriguje jen sběračkou při míchání omáčky a hraje na trombon v malé kapele kdesi na severu Francie.

Oba nečekaně spojí Thibautova akutní leukémie a potřeba sourozenecké transplantace, díky které se zjistí, že jsou – bratři. Pozdní třicátníci, pevně zakotvení ve svých dost osamělých životech, však mají společný také neobyčejný hudební talent – u lehkovážného Thibauta náležitě podporovaný a rozvinutý dobrým sociálním zázemím, u nesebevědomého Jimmyho dřímající v kategorii snů a tužeb, které si snad ani netroufá představit.

Divácká, a přitom umělecky hodnotná tragikomedie Kapelo, hra byla uvedena loni v Cannes, na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu získala Cenu diváků pro nejlepší film a po předpremiéře v rámci platformy Tady

Vary vstupuje do českých kin. Její dvě hlavní témata se dobře doplňují, přičemž to pozitivní – postupně sílící bratrské pouto – bohatě převáží nad temnější linkou předčasného odcházení ze světa.

Je to třetí celovečerní snímek režiséra a scenáristy Emmanuela Courcola, který byl původně hercem a je to na jeho stylu práce patrné; pečlivě se věnuje castingu, hercům dává co možná největší prostor, nechává je (alespoň to tak vypadá) improvizovat, v lehkém chaosu možná vycítíte i vzdálenou inspiraci formanovskou poetikou – vždyť zkoušky v místním polorozpadlém orchestříčku připomenou atmosféru z Hoří, má panenko.

Courcol herce nenechává sklouznout do přílišných sociálních problémů ani do patosu, ač je k tomu spousta příležitostí. Navíc hudba, ať už utahaný pochod s rozladěnými dechovými nástroji nebo Bolero francouzského skladatele a pianisty Maurice Ravela, ve filmu nehraje jen roli kulisy, ale stává se jazykem, kterým se bratři učí rozumět jeden druhému. Tóny přebírají to, co slova nedokážou pojmenovat – pozvolné sblížení, melancholii, smíření, soucit i naději. Není to film, který by vás srazil na kolena, ale pohladí vás v místě, kde to nejvíc bolí – a připomene, že i v nejistotě může znít harmonie.

V sezoně Tady Vary teď zbývá poslední, desátý snímek. Bude jím psychologicky laděné erotické drama Nebezpečné sny s Jessicou Chastain v hlavní roli; v exkluzivní předpremiéře bude uvedeno ve středu 11. června.