Nikdo nebyl v téhle zemi tak cool

Jedno z mála anglických slov, které snad může v konverzaci bez pocitů trapna používat i český staromódní boomer, je výraz „cool“. Ten v běžné mluvě (anglické i české) ovšem neznamená jen chladný a studený, ale daleko spíš úžasný, ale přitom úžasný nenuceně, bez křečí, přirozeně, každým gestem a každým vydechnutím – nejlépe cigaretového dýmu. Prostě cool. Je to něco, co se nedá naučit, něco, co se na člověka snese a on už to má jako dar, se kterým si hraje, většinou k radosti své a všech okolo.

Klasický Hollywood miloval a produkoval hvězdy, které byly zatraceně cool: obvykle mužné štíhlé dlouhány, s rysy ostře řezanými, kůží opálenou z Floridy či Kalifornie, perfektně oblečené na koktejl, golf, ale třeba i na večírek k prezidentovi, přitom když se to hodí, dobře vycházející i s mafií, se kterou to uměly podobně jako se zástupy všech okouzlených žen okolo. Třeba takový Dean Martin, nejvíce cool hvězda 60. a 70. let: lidový původ, tmavé jižanské oči, úsměv tak akorát bezelstně odzbrojující, cigareta vždy dobře vytknutá, podmanivý hlas s blížící se rozedmou plic… A hlavně nikdy neselhávající cit pro to, jak být nad věcí, elegantní, suverénní a přitom nevtíravý, sympatický a zároveň trochu obávaný, prostě cool. Ani stopa po neuróze, rozervanosti, přepjatosti, po nějakém rebelství, ať už bez příčiny, nebo s příčinou, natož po nějaké nejisté identitě. Na to byly a jsou jiné typy, dnes spíš dominující. Podstata cool hvězd je, že si na ně nejde hrát, předstírat, že jimi jste, takže byly vždy vzácné a teď už jich je jak šafránu, pokud se ještě vůbec nějaká vyskytne. My jsme jednu takovou měli.

Jiří Bartoška byl českou verzí hollywoodské cool hvězdy, přenesené jakýmsi zázrakem do českých poměrů, které jsou sice s těmi hollywoodskými těžko srovnatelné, ale jakousi svoji vlastní verzi si také vypracovaly. Jiří Bartoška byl přírodní i společenský úkaz par excellence, unikátní případ, na nějž se mohlo pohlížet jako na národní cennost, jež se vyskytuje v každé době jen ojediněle. Člověk by se musel hodně snažit najít v Čechách podobného jedince s takovým magnetismem, který účinkoval téměř na každého a přitom vyzařoval takovou míru výjimečnosti a přirozenosti.

Celý text s rozsáhlou fotografickou přílohou si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.